Henry Miller, americký spisovatel, se trochu podobal F.Kafkovi. Oba šokovali, děsili kritiky, ne všichni je pochopili. Jejich díla však našla i příznivce a zároveň se právem zařadila do světové literatury. Další podobnost je možné spatřovat v hutných, skoro deníkových autobiografických postřezích o dění v životě, psaných s vervou a opravdovostí. Neskrývají prvky exhibicionismu, i když Kafka psal programově do šuplíku a Miller si naopak zakládá na povolání spisovatele. Jejich zájmy se konečně protínají i v přímo živočišné touze popisovat skutečný, ne zvlášť valný stav společnosti. To, že se např. běžně souloží, je fakt, jenž ale většina populace tutlá, jakoby tento přirozený jev neexistoval. Oba autoři naopak bez ruměnce studu zmíněný úkon více než realisticky popisují, umisťují ho i do těch nejhnusnějších, nejnečekanějších zapadáků. Třeskuté výpady proti sobě společnost neunesla.

Obratník Raka náleží mezi Millerovy nejlepší knihy. Otevřeně popisuje své živoření a strádání v Paříži. Na svůj, dá se říci, podělaný osud nežehrá, nestěžuje si, nenaříká a ze svého nezávislého a svobodného svrabu udělal přednost. V tomto směru nelze knihu v žádném případě považovat za sociálně kritickou. Autor ztrhal všechna dobová i umělecká tabu, psal o tom, o čem se nemluvilo, ale co prokazatelně existovalo – štětky, alkohol, neuspořádané vztahy, hlad, zima, nezaměstnanost.... Pokrytectví maloměšťácké společnosti rozkopal na cimprcampr. Preferoval svobodného silného jedince, jenž se v chudobě a bez perspektivy zítřka snaží s nesmiřitelnou razancí přežít a ještě překonat pro něho nepochopitelné konvence starších generací. Je také zjevné, proč se jeho anarchistické výkřiky se sociologickými prvky, surrealistická imaginace a otevřené popisy staly biblí amerických beatniků, jichž se stal doslova ideovým guru.

Knihu by mohla přivítat i dnešní nečtoucí mladá generace. Díky svéráznému jazyku přijala Bukowského, Miller je ještě inspirativnější. Na rozdíl od Bukowského se v zásadě vyhýbá nadužívání vulgarit, naopak text modeluje bohatě větveným jazykem, nešetří metaforami, kontrasty, doslova lyricky si pohrává s ošklivostmi. Nesnaží se nikoho prvoplánově dráždit, jenom zhuštěně kopíruje běžný život. Střídmý se jeví i v používání přímé řeči a přesto čtenáře usadí do splavně houpající se loďky možných dialogů a posílá ho s výrazem šklebu na rozbouřenou řeku páchnoucího hnusu. Tam dojde zásadního poznání smyslu života. Jak Miller psal, tak žil. Mohlo to být i naopak...

Pěkné počtení mělo přeci jen jednu drobnou vadu. Na straně 221 se kniha zcela rozložila na prvočinitele, tedy na volné listy. Ke knihám se chovám slušně, s úctou a proto je škoda, že nevydržela ani jedno přečtení. Lepená vazba silnějším knihám asi moc nesvědčí.

Knihu Obratník Raka vydalo nakladatelství PASEKA v roce 2006.

Zdroj fotografie: ww.paseka.cz