Na věrnosti považuji za varovné, že ji nijak nemůžeme dokázat, a přitom nevěru objevíme mnohdy snadno. Ovšem ledaskdo se hroutí při představě, že by jeho polovička měla provádět v posteli divoké prostocviky s někým jiným. Přitom sex by se měl už navždy oddělovat od lásky, vždyť to, že si někdo vyzkouší své umění mimo domovské břehy, neznamená, že si okamžitě začne balit kufry. Zvláště u mužů se obvykle jedná o krátkodobé avantýry. Ve svém věku jsem proto dospěla k názoru, že sex bez citového náboje se stává pouhým sportem, jehož občasné provozování mimo oficiální partnerství jej nemůže ve své podstatě ohrozit, pokud se podvádějící drží známého hesla – zatloukat, zatloukat, zatloukat.

Za morovou ránu vztahu považuji ale nevěru duševní, tedy okamžik, kdy se náš partner/ka zahledí do jiného objektu. V této oblasti mám dvojitou zkušenost a mohu zodpovědně říci, že zamilovaný muž se chová jako blázen, a jen slabomyslná žena neprokoukne, cože se to s jejím druhem děje. A domnívám se, že právě takto vzniklé pouto mizí poměrně těžko, s čímž souhlasí i psycholožka Mgr. Novotná:

„ Duševní nevěra je opravdu pro pár poněkud obtížněji zvladatelná. Když se do hry dostanou city, ten, kdo se zamiloval, se poměrně nesnadno citů zbavuje, to skutečně nelze utnout na povel. V případě ryze sexuálního dobrodružství si disciplinovaný jedinec uvědomí, že si nenechá tím zničit fungující partnerství a celkem bez potíží milostný poměr ukončí. Obecně je důležité, aby podváděný vždy zachoval chladnou hlavu, pokud se o nevěře dozví, a snažil se obejít bez výčitek a scén. Když totiž bude druhému jeho poklesek připomínat a vyčítat, tak ho jen přivede k tomu, aby hledal o to více útěchu u milence či milenky. Přesto je tato problematika mnohem složitější, a vyžadovala by více prostoru.“

Tudíž skutečnost, že někdo stráví noc mimo své zákonité lože, ještě neznamená katastrofu pro manželství, horší je, pokud nechá za branami domova své srdce. Většinou, když chceme ale něco utajit, o to dříve to praskne. Takže v éře e-mailů a mobilních telefonů jsem už slyšela o tolika smskách nechtěně poslaných na špatné číslo (sama jsem to také coby nečekaný příjemce zažila), slyšela jsem i o tom, že někteří lidé preventivně prochází partnerovi mobil, což považuji za velmi nedůstojné, nebo pročítají e-maily. Nevěře tím ale stejně nezabrání, pouze ze sebe udělají „stíhačku“, či „stíhače“ a nakonec se pouze ztrapní. Ale jak se zachovat v případě, že tyto praktiky nepoužíváme, a přesto máme důkaz, resp., víme o tom, že námi milovaný partner se zadíval do sličné sekretářky z práce? Snad vám poslouží příklady lidí z mého okolí, kteří se do takové situace dostali.

Pětatřicetiletá zdravotní sestra Eva měla desetileté spokojené manželství. S rodinou se přestěhovala na venkov, kde se jí to zdálo idylické do té doby, než se v sousedním domě objevila několikrát rozvedená trojnásobná matka, která se tam nastěhovala ke svému novému druhovi. Pochopitelně tato dáma se k životu stavěla lehce nezodpovědně, ale nezkazila žádnou legraci, a hlavně se velmi družila se sousedy. Nejvíc se pak skamarádila s Eviným manželem. Eva netušila, že nejvíc se přátelí v době, kdy zrovna v nemocnici slouží noční. A pak už jen zírala, když se sousedka i s jejím manželem stěhovala zpět do města, protože v ní Evin manžel našel zalíbení, a především získal dojem, že ona je tou pravou, na níž dosud čekal. Evě prohlásil něco v tom smyslu, že ji má rád, ale že tu druhou miluje. Ovšem asi po dvou měsících zaklepal na dveře domku, v němž s Evou dříve bydlel, a stěžoval si na svou přítelkyni a jak Eva dodává: „Nevěřila bych tomu, ale stala jsem se milenkou svého muže. Od té doby k nám občas zajížděl. Bohužel ji nedokázal opustit, přestože byl poněkud vyděšený jak jejím životním stylem, tak jejími dětmi. Naše dcera to snášela nejhůř. Musela jsem se vybavit velkou trpělivostí. Manželův definitivní návrat uspíšilo těhotenství jeho partnerky, protože tím pochopil, že asi podobným způsobem přišly na svět všechny její děti, tudíž rychle ze vztahu s ní vycouval a zaplatil jí potrat. Snažím se k tomu nevracet se, ale pro mě to byl naprosto hororový půlrok. Vždycky si opakuji, že každý děláme chyby a život jde přeci dál. A ačkoliv mám muže zase doma, někdy mi je z toho pěkně mizerně.“

Třicetiletý Honza na rozdíl od Evy své přítelkyni Janě nevěry neodpustil. Jejich příběh začal ale romanticky. „Seznámil nás bývalý spolužák, Jana měla to, čemu se říká jiskra, čišel z ní život a i když nevypadala jako dívka z obálek časopisů, měla určitě pro muže kouzlo a tudíž i pro mě. A jednoduše jsem se zalíbil i já jí, takže zcela klasicky jsme spolu začali chodit. Ani dnes nemohu o Janě říct prakticky křivého slova, až na její temperament.“
Honzova Jana se totiž rekrutovala z řad žen, jež potřebují být obdivovány a hýčkány co největším počtem mužů a faktem je, že musí testovat i jejich postelové dovednosti.
„Že mi často zahýbá věděli všichni kromě mě, až když se jí podařilo navázat dva duplicitní vztahy, a o jednom jsem se náhodou dozvěděl, tak jsem to začal řešit, resp. po prvotním šoku a zjištění, že mi zůstala věrná asi první tři měsíce našeho chození, jsem si řekl, že ačkoliv si s ní skvěle rozumím a vydrželi jsme spolu šest let, s takovou partnerkou si budoucnost neumím představit. Proto jsem se s ní rozešel. Jelikož jsem od té doby nenavázal stejně silný vztah, někdy toho lituji. Ale trvale žít bych s ní asi nedokázal.“


Jak už jsem uvedla, mám dvojnásobnou zkušenost s tím, že se můj partner citově zainteresoval jinde. Bohužel dotyční si možná dodnes myslí, že zamilování není žádná nevěra a dokud nespočinou s dívčinou v milostném objetí, nic hrozného se nestalo. Ale ono stalo. Kdybych měla popsat jejich chování, vystačila bych si s jedním slovem – směšné. Nicméně jejich blouznění spočívalo zhruba v tom, že chodili na WC s mobilem psát potají smsky, mívali zasněný výraz, a já jsem jim najednou připadala jako úplně nejhorší bytost na světě, což mi dávali patřičně a všemožně najevo. Ačkoliv jsem v obou dvou případech tušila, o jaké dívenky se jedná, po vyslovení jejich jmen nahlas, dočkala jsem se nadávek a označení typu – nesnesitelná žárlivka. Když ale bez mého přičinění vyšla pravda najevo, žárlivka (tedy já) si v prvním případě balila kufry, v druhém poslouchala, jak to má chlapec složité, neboť onu slečnu opravdu miluje. Kupodivu náš byt a pohodlí se mu už ale opustit nějak nechtělo.
Tyto události mě určitě poučily v tom, že člověk nemá chodit kolem horké kaše, ale zeptat se skutečně tvrdě a na rovinu, když už si o tom navíc cvrlikají i vrabci na střeše, a hlavně se skučícím partnerem, jenž touží po oné lásce, vyrazit dveře a to okamžitě. Protože když bude za něco stát, rychle si uvědomí, co dává nebo dal v sázku (tj. pracně vybudovaný vztah) a tím pádem vezme rozum do hrsti, ale když za nic nestojí, tak nač prodlužovat agónii a nechat si zbytečně ničit sebevědomí.