My jsme třídili odpad snad odjakživa. Pamatuji se, jak jsem to nenáviděla. Nechápala jsem, proč prostě nemůžeme mít jeden koš na všechno, proč se plastové lahve musí sešlapávat a víčka od jogurtů dávat do zvláštní nádobky, a tak jsem schválně vyhazovala třeba kelímky od jogurtu do odpadkového koše v kuchyni, kam tedy rozhodně nepatřily. Když se pak na to přišlo, se stále stejnou vážností a rozhořčeností jsem se mamince dívala do očí a řekla jsem: "Proč já musím třídit, když ostatní netřídí?" Opravdu jsem tomu věřila, nebo jsem prostě jen byla líná dojít až k pytlům, určeným na plasty a papír? To už si radši nepamatuji. Maminka mi ale na oplátku vždy se stejnou rozhodností odpovídala, že na tom, jestli třídíme nebo netřídíme odpad moc záleží a že pokud jde o přírodu, tak se každá lahev vedle počítá.

A pak jsem jednou, ještě jako dítě, viděla ve večerních zprávách jakési obrovské smetiště kdesi v JAR. Ten pohled byl tak dokonale děsivý, že ve mně zanechal nesmazatelný dojem. Leželo tam doslova moře odpadků. Samozřejmě netříděných. Moje dětská fantazie zapracovala a mou hlavou se začaly honit myšlenky na utopení se v té příšerně páchnoucí ohavnosti. Od té doby odpad třídím. Třídili jsme ho i na základní škole a letos jsme s tříděním kupodivu začali i na střední škole. To je vůbec velmi dobrá věc. Kde jinde, než ve škole a doma se mají děti šanci naučit se třídit odpad. Nebo už jen - začít přemýšlet o odpadu?

A stejnou cestu, jakou jsem ušla já, musí postupně projít i celá společnost. Nejen u nás, v Čechách. Na celé zemi si lidé musí uvědomit, že i na té jejich jedné "pitomé lahvi záleží". Pojďme se tedy podívat jen ve zkratce na to, jak velký (či malý) kus té cesty máme už za sebou.

Ekologické jednání - třídit se učíme, ale přírodu chraňte bez dopadu na naši peněženku

Na otázku, zda odevzdává nebezpečný odpad, odpovědělo 41 % dotázaných, že vždy, 30 % pak často, 14 % výjimečně a 5 % potom nikdy. 39 % dotázaných pak běžný odpad třídí vždy, 36 % často, 15 % výjimečně a 8 % nikdy. 7 % respondentů tvrdí, že kupuje výrobky šetrné k přírodě vždy, 26 % často, 34 % výjimečně a 20 % nikdy. Pouhá 4 % dotázaných omezuje jízdy autem kvůli přírodě vždy, 14 % často, 28 % výjimečně, 29 % potom nikdy. Celých 14 % respondentů odpovědělo na dotaz, zda šetří energií a vodou kvůli přírodě, že vždy, 34 % že často, 32 % výjimečně a 15 % nikdy.

Na otázku, zda by obětovali část svého příjmu, pokud by si byl jistý, že tyto peníze budou použity na ochranu před znečišťováním životního prostředí, odpovědělo 6 %, že rozhodně souhlasí, 38 % spíše souhlasí, 26 % spíše nesouhlasí a 16 % rozhodně nesouhlasí. Souhlas se zvýšením daní za účelem ochrany živ. prostředí před znečíštěním by dala 4 % rozhodně, 27 % spíše ano, 35 % spíše ne a 22 % rozhodně ne. S výrokem, že vláda musí omezovat znečišťování životního prostředí, ale bez našich dalších výdajů rozhodně souhlasí 31 % dotázaných, 36 % respondentů spíše souhlasí, 20 % spíše nesouhlasí a pouhá 3 % rozhodně nesouhlasí.

Aktivně se do ochrany živ. prostředí formou petice zapojilo jen 16 % respondentů, finanční podporou pouze 12 %, demonstrovalo pouhých 5 % dotázaných a aktivity na ochranu živ. prostředí (brigády) se zúčastnilo 37 % respondentů.

Spokojenost se životním prostředím - stát by si měl vzít příklad z regionů

Velmi spokojených se živ. prostředím v ČR jsou 4 % dotázaných, spíše spokojených 45 %, spíše nespokojených 39 % a 8 % je nespokojených velmi. Se živ. prostředím v místě bydliště je velmi spokojených 10 % respondentů, spíše spokojených 63 %, 21 % spíše nespokojených a 5 % velmi nespokojených.

S čistotou ovzduší je velmi spokojených 13 % respondentů, spíše spokojeno je 51 % z nich, spíše nespokojeno se cítí 26 % dotázaných a velmi nespokojených je 8 % oslovených.

S postihem těch, kteří poškozují životní prostředí je spokojeno pouze 9 % respondentů, s přísností zákonů na ochranu živ. prostředí jen 17 % dotázaných.

Hodnocení ochrany životního prostředí - s činností orgánů spokojeni nejsme, svědomí (asi) máme

Činnost vlády v oblasti ochrany živ. prostředí hodnotilo pozitivně celkem 30 % dotázaných, z nichž ale pouze 1 % hodnotio tuto oblast jako velmi dobrou. Činnost ministerstev v této oblasti hodnotilo pozitivně 36 % oslovených, z nichž opět pouhá 2 % tuto činnost hodnotila jako velmi dobrou.

Úbytek deštných pralesů považuje za velmi vážný problém 56 % dotázaných, za poměrně závažný problém jej pak označuje 30 % respondentů, za málo závažný pouhá 4 % a za žádný pak 0 %. Provoz jaderných elektráren označuje za velmi závažný problém 23 % respondentů, za poměrně závažný ho pak považuje 30 % oslovených, za málo závažný 29 % a za žádný 9 %. Globální oteplování se jeví jako velmi závažný problém 55 % respondentům, za poměrně závažný ho považuje 29 % dotázaných, jako málo závažný ho označilo 6 % a za žádný pouhé 1 %. Nedostatek pitné vody označilo za velmi závažný problém dokonce 64 % respondentů, za poměrně závažný ho považuje 26 %, za málo závažný potom 5 % a za žádný jen 1 % dotázaných.

Pozn.: dopočet do 100 % vždy tvoří odpovědi "Nevím."