Albert se narodil 14.3.1879 v Ulmu v Německu v rodině židovského obchodníka. Navštěvoval katolickou školu a zřejmě kvůli dyslexii byl považován za pomalého žáka. Zde také pocítil první zárodky antisemitismu. V současné době se začíná hovořit o tom, že příčinou jeho pomalosti mohl být tzv. Aspergerův syndrom (v dětství vzniklá autistická porucha, která přetrvává do dospělosti, jedinec se může adaptovat do běžného života, základní porucha ale přetrvává). Einstein později právě tuto svou pomalost označil za možnou příčinu svých objevů, neboť o prostoru začínal přemýšlet později, než je běžné, a tak o něm mohl uvažovat již v širších souvislostech. Po smrti se také prokázalo, že měl velice zvláštní strukturu mozku, což mohlo rovněž způsobit jeho genialitu.

Dále Albert pokračoval na gymnáziu v Mnichově, kam se jeho rodina přestěhovala. Zanedlouho potom ale rodinná firma zkrachovala a byl čas na nové stěhování – tentokrát do Pavie v Itálii. Einstein měl jistě nespornou dávku drzosti, neboť již ve svých 16 letech s nedokončeným středoškolským vzděláním, se přihlásil na Spolkovou technickou vysokou školu v Curychu. Zde se ovšem poněkud přepočítal. Zkoušky totiž udělal pouze z matematiky a fyziky, v ostatních předmětech propadl. A tak se Albert vrátil na střední školu. Tentokrát do Aarau, kde také roku 1896 odmaturoval. Při dalším pokusu dostat se na curyšskou polytechniku již uspěl.

A právě zde potkává svou pozdější ženu, Milevu Maričovou, která zde studovala matematiku a podle Albertových slov byla stejně silná a nezávislá,jako byl on. Má s ní nemanželskou dcerku, Liserl, kterou Mileva odjíždí porodit a dát k adopci do Srbska. Liserl se zde vzápětí stává jednou z obětí záškrtové epidemie. Tento fakt se samozřejmě hluboce dotkne nejen Milevy, která se ze smrti dítěte obviňuje, ale i samotného Einsteina.
Po promoci Albert marně hledá místo profesora na některé vysoké škole a tak celkem rád přijímá místo na švýcarském patentovém úřadu v Bernu, které mu „dohazuje“ jeden z jeho bývalých spolužáků. V Bernu prožívá Einstein příjemné období. Pracuje a ve volném čase se věnuje bádání. 6.1.1903 uzavírá Einstein s Milevou manželství. 14.5.1904 se manželům narodil první syn, Hans Albert. Rodinný život se počíná vyhrocovat a to zejména kvůli rozdílnosti povah a priorit manželů. Albert vyhledával společnost, Mileva toužila po pravém opaku.

Rok 1905 bývá často označován jako Einsteinův Annus Mirabilis (lat. Mimořádný rok), během něj totiž píše 4 články, jež převracejí naruby téměř všechny dosavadní fyzikální představy. Vysvětlil Brownův pohyb, fotoelektrický efekt, formuloval speciální teorii relativity a ekvivalenci energie a hmotnosti.

V roce 1911 se rodina (již po narození druhého syna Eduarda) stěhuje do Prahy, kde Einstein získal místo profesora na univerzitě, již o rok později ale Einstein přijal místo na švácarské polytechnice, a tak se rodina - k Milevině radosti, vrací do zaběhlých kolejí ve Švýcarsku. Tato pohoda ale neměla mít dlouhého trvání. Již na jaře roku 1914 se Albert stěhuje do Berlína. Celou rodinu nechává v Curychu. Tím vrcholí rozpory mezi oběma manželi.

V Berlíně dostal Einstein svobodu a příjemné pracovní prostředí. Kromě vědecké práce zde také bojuje proti šovinismu a militarismu. Rovněž se tady sbližuje se svou sestřenicí Elsou, kterou si později, po rozvodu s Milevou bere za ženu. Některé prameny hovoří o tom, že Einstein měl se svou první ženou rozpory většího rázu, které údajně několikrát skončily násilím. Mileva se po rozvodu psychicky zhroutila a počala být rovněž dlouhodobě nemocná.

Ve dvacátých letech začala být situace v Německu pro Einsteina neudržitelná. V Německu byl veden jako ideový zločinec a stále více se hovořilo o vlivujeho židovství na vědu. Po nástupu nacismu v Německu v roce 1933 přešel Einstein na Ústav pro vědecký výzkum v Princetonu ve USA, kde působil až do konce svého života.

V telegramu adresovaném v červnu 1950 představiteli totalitního režimu v tehdejším Československu Klementu Gottwaldovi se snaží zabránit justičním vraždám: „Prosím Vás o nevykonání rozsudku vyneseného nad Miladou Horákovou, Závišem Kalandrou, Oldřichem Peclem a Janem Buchalem. Byli obětmi nacismu, vězni německých koncentračních táborů. Jsem hluboce přesvědčen, že si zaslouží žít."

 

Známý je také Einsteinův dopis tehdejšímu americkému prezidentovi Rooseveltovi, v němž se ho snaží přesvědčit o nutnosti sestrojit jadernou zbraň dříve než Německo. Anglické znění dopisu k dispozici zde. Po roce 1945 se snažil zabránit dalšímu šíření jaderných zbraní.

 

Albert Einstein zemřel 18.4.1955 v Princetonu. Byl nejenom brilantním vědeckým mozkem, ale také humanistou a pacifistou se smyslem pro spravedlnost a potřebou tuto spravedlnost obhájit.

  Zdroje fotografií: www.grafologiamorettiana.it a www.utwente.nl

Zdroje informací: www.cs.wikipedia.org , www.apache1.webz.cz a www.pbs.org/opb/einsteinswife