Někteří lidé usoudili, že je čas natočit o tom film. Čas od času se objeví nějaká šíleně znějící konspirační teorie, kde žádní teroristé neexistují a roli zla si tu s patřičným apetitem vychutnává George W. Bush.

Den, po kterém zbylo v americké společnosti Ground Zero

Právě dnes uplyne 5 let od chvíle, kdy do věží Světového obchodního centra a budovy Pentagonu ve Washingtonu narazila letadla unesená teroristy. Skoro se ani nechce věřit, že to je tak dávno. Útoky teroristů z 11. září 2001 jsou dosud v živé paměti velkého množství lidí po celém světě. Při útocích zemřelo v obou věžích WTC 2819 lidí, útok na Pentagon a zřícení čtvrtého uneseného letadla v Pensylvánii nepřežilo dalších 500 lidí. Terorismus tu byl snad odnepaměti, přesto ale 11. září změnilo svět téměř k nepoznání. Nejen, že poodhalilo slabé místo v americké obraně, ukázalo, že terorismus se týká nás všech a také, že existuje důvod ke strachu.

V 8:45 místního času narazil do severní věže World Trade Center v New Yorku letoun Boeing 767 společnosti American Airlines. Let mířící z Bostonu do Los Angeles nesl číslo 11 a na palubě bylo celkem 92 lidí. Po nárazu v letadle explodoval vysoce hořlavý letecký benzín. Nikdo neměl šanci přežít. Horní část budovy byla od spodní odřízlá místem výbuchu a štiplavým dýmem. Lidé, kteří událost sledovali, s i mysleli, že šlo o nehodu. Dokonce i prezident Bush, který se zprávu dozvěděl když předčítal žákům druhé třídy na Floridě, si nejprve myslel, že muselo dojít k chybě pilota, nebo podobné nešťastné události.

O iluzi bezpečí přišla Amerika o 18 minut později, kdy do jižní věže "Dvojčat" narazilo letadlo Boeing 767 společnosti United Airlines s celkem 56 lidmi na palubě. Let nesl označení 175 a mířil taktéž z Bostonu do Los Angeles. V tu chvíli bylo jasné, čeho se stáváme svědky. Bush později řekl, co mu proběhlo v té chvíli hlavou: "Vypověděli nám válku, v tom okamžiku jsem si uvědomil, že směřujeme k válce."

V 9:39 narazil do budovy Pentagonu Boeing 757, letící na lince 77 společnosti American Airlines z Washingtonu do Los Angeles. Na palubě bylo 64 lidí. Čtvrté letadlo, letící z New Yorku do San Francisca na lince 93 společnosti United Airlines, jehož cílem byl pravděpodobně Bílý dům, spadlo nedaleko Pittsburgu potom, co se cestující snažili své únosce přemoci.

Události následovaly v rychlém sledu po sobě. Bylo až neuvěřitelné, jak "málo" stačí k tomu, aby se nejen USA, ale celá naše západní civilizace ocitla v úzkých. Najednou nebylo tak docela jisté, co je správné, kdy se riskuje nebo že není třeba žádná změna. Američané, ten národ tak hrdý na svou svobodu, byli najednou ochotni obětovat kus své svobody za cenu bezpečnosti.

Cena života

Časopis Výběr nedávno zveřejnil na svých stránkách výsledky průzkumu slušného chování v jednotlivých městech světa. New York s přehledem vyhrál. Proč, když o New Yorčanech se přece traduje, jak jsou uspěchaní, sobečtí a neohleduplní? Je možné, aby teroristické útoky natolik změnily chování lidí? Asi ano, aspoň to tvrdí někdejší starosta NYC. Lidé si podle něj znovu uvědomili hodnotu života a svobody, kterou mají a navzájem se k sobě chovají mnohem lépe. To je při vší té smůle přece obrovské štěstí.

Citlivé místo

Jak už jsem zmínila v úvodníku, k tématu 11. září měli touhu se vyjádřit také filmaři. Vznikly dva snímky, z nichž první se věnuje 4. unesenému letadlu (trailer zde), které nedoletělo ke svému cíli díky pasažérům, kteří si rychle uvědomili, že se stali obětmi únosu, který by mohl skončit nejen jejich smrtí a rozhodli se teroristům jejich plán překazit. To se povedlo a 4. letadlo spadlo v Pensylvánii. Druhý snímek (trailer zde) vypráví příběh dvou hasičů, kteří se do WTC vydali zachraňovat lidské životy a sami přitom uvízli pod jeho troskami. Těžko říct, jestli už na takové filmy dozrál čas. Možná ano a svět se tak s událostmi lépe vypořádá, možná ale také ne a na to jitřit zpomínky takovými snímky je přece jen stále ještě příliš brzy.

Zapalte v okně svíčku

Bez ohledu na to, jak se vás 11. září dotklo, či nikoliv, vzpoměňte si na něj. Cena lidského života je nevyčíslitelná a nehledě na to, jak o něj přijdete, je to vždy velká tragédie. Zapalte v okně svíčku, zhasněte v domě světla a vzpomeňte si. Nejen na 5 let staré události a jejich oběti, ale myslete i na ostatní, kteří si to zaslouží. Buďte chvíli docela potichu a poslouchejte zvuky světa tak bedlivě, jako by to mělo být naposled. Pak dost možná ucítíte tu hořkosladkoou chuť života a krev, co vám protéká tělem. Pak pochopíte, jaké štěstí je být součástí té úchvatné mozaiky světa. Kéž by tomu chtěli porozumět také politici a teroristé. Snad by pak existovala naděje, že nenávist může jednou provždy vymizet z povrchu Země. Jak jsem kdesi slyšela - zlo totiž nemá moc ovládnout každého, má moc ovládnout pouze ty, které potřebuje ke zničení těch dobrých.

Zdroj fotografie: demel.net