Kdybych s tebou dělala rozhovor jako se sportovcem, bylo by to na seriál, tak jsem si ze všech „tvých“ sportů vybrala horolezectví. Zajímalo by mě, jak ses k němu dostal a jak dlouho se mu věnuješ?

Horolezectví se věnuju dva roky. Dostal jsem se k němu víceméně náhodou, když mi známý řekl o místní horolezecké stěně. Ale přál jsem si to vyzkoušet už delší dobu. Vlastně pokaždé když jsme s partou byli na túře, snili jsme o tom, že bychom někdy nějakou tu horu zdolali i jinak než jen po turistických cestách.

Co všechno lezectví obnáší? Kolik toho musíš znát, abys mohl na skálu?

Dobrý je samozřejmě trénink na lezecké stěně, který považuju za dobrou zimní přípravu a nabírání zkušeností. Kdo bere lezectví vážně, tak by měl znát také veškerou teorii, tj. techniku, první pomoc. Čím víc znalostí má, tím víc si pak může na skále dovolit. V Horoklubu, jehož jsem členem, absolvujeme několik metodik, nazvaných základní, jarní, letní, podzimní a zimní, jejich součástí je teorie i praxe.

Jak takové jedno konkrétní školení, můžu-li to tak nazvat, probíhá?

Probíhá třeba celý víkend. Metodici Horoklubu si rozdělí lezce na skupinky, které vyučují a zkoušejí stylem dialogu, pokud se jedná o teorii, a se kterou lezou, pokud se jedná o praxi. Součástí základní metodiky např. v teorii je pádový faktor při pádu prvolezce, v praxi zachycení pádu lezce při jištění ze země, což se provádí tak, že místo člověka visí na laně pneumatika. Při dalších metodikách se učí např. přelanění traverzu jízdou na kladce nebo odskok do ferratické brzdy (ferratické cesty se hodně využívají v Dolomitech), ale i spousta dalších věcí jako je vázání uzlů, slanění pomocí smyčky, pomocí dvou lan, již zmíněná první pomoc.... Horolezec, který tohle nezná, může při lezení udělat dost zásadovou chybu. Dokonce i při té první pomoci. Kromě základních znalosti by měl třeba vědět, že když zachraňuje kolegu, visícího několik hodin na skále, nesmí ho po odtažení do bezpečného místa položit na záda. Tím by ho zabil. Dotyčný má totiž nohy nalité krví a krev se musí vracet do těla postupně.

Co je cílem po absolvování všech metodik?

Členství v Českém horolezeckém svazu, což přináší spoustu výhod. Např. slevy, ale nejdůležitější je umožnění přístupu na místa běžné veřejnosti nedostupná.

Není to ale moc nebezpečné?

Vždycky záleží jen na lidech. Každý – na první pohled nebezpečný – sport lze provozovat relativně bezpečně. Když při lezení dodržíš všechny bezpečnostní předpisy a uklouzne ti noha, tak se maximálně odřeš, nebo v horším případě si něco zlomíš, ale rozhodně tě to neohrozí na životě. Je to mnohem bezpečnější než jet autem po dálnici.

Jsou v Horoklubu také nějaké dívky? Myslíš, že je k lezení potřeba velká fyzická síla?

Dívky tam jsou, dokonce docela dost, určitě víc jak třetina. Fyzická síla zapotřebí je, hlavně v nohou, ale není to jediné, hodně záleží na technice. Nakonec nejdůležitější je rovnováha, umění najít těžiště. Co se týká dívek, tak myslím, že ty lezou právě víc technicky, kluci se někdy spoléhají víc na sílu.

Tak mě napadá, že asi míváte dost podrápané ruce? Používáte na ně něco?

Jestli budeme podrápaní, to záleží na skále. Jaké nerosty obsahuje. My třeba často jezdíme na skály, které - řečeno naší hantýrkou - „nekoušou“. Na ruce používáme akorát magnesium, stejně jako spousta dalších sportovců, kteří potřebují, aby se jim nepotily a neklouzaly jim ruce. Nosíme s sebou malý sáček, abychom si mohli magnesium nasypat na ruce i v průběhu lezení.

Co všechno vlastně obsahuje taková základní výbava a na kolik peněz tě asi přijde? Může ti ji někdo půjčit?

Horolezecký materiál se většinou nepůjčuje. Je to čistě z bezpečnostních důvodů. Když používáš pořád jen svou výbavu, tak přesně víš, v jakém stavu se nachází, zda se na ni můžeš stoprocentně spolehnout. Jde o to, že horolezecký materiál je vyroben z křehkého a pevného materiálu a horolezec potřebuje vědět, kolikrát a za jakých podmínek byl použitý, aby si byl jistý, že v něm není žádná mikrotrhlina. S lany je to dokonce tak, že jsou normovány na určitý počet pádů, takže každý pád musí být zaregistrován. Kdyby se jen na jeden zapomnělo, mohlo by se to stát někomu osudným. Běžně se ale půjčují třeba sedáky.
Jinak výbava záleží na tom, zda jsem jen druholezec, nebo i prvolezec. Prvolezec potřebuje samozřejmě výbavu větší, ale prvolezci se stávají již zkušenější lezci. Kdo začíná, bude nejprve druholezcem a do základní výbavy potřebuje sedák, speciální boty, kterým říkáme „lezečky“, karabinu - celkem odhaduju tak 4000,- Kč.

V čem to má prvolezec lepší nebo horší?

Jako druholezec se cítím pořád v naprostém bezpečí a klidu. Když lezu jako prvolezec, tak je to teprve ten správný adrenalin. Protože když udělám chybu, tak se zřítím pod nejbližší jistící bod, což může být propad i několika metrů. V obou případech však jde o to vylézt nahoru a radost z „dobytí“, z vítězství nad sebou a potažmo přírodou je vždycky stejná.

^{Zdroj fotografie. www.alpinepro.cz}