Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  sobota 9.11.2024, svátek má Bohdan 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Jaro je jaro

23.09.2006   Michal Čagánek   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Jaro je jaroPovídka z cyklu "A bude zase bílý den"

„Dobrý den, našlo by se tady místo, prosím?“ zeptal se příchozí, když se mu konečně podařilo otevřít vzpříčené dveře kupé.
Když se mu nedostalo odpovědi, zdvořile poděkoval (snad se mu odpovědi dostalo a jenom on ji v burácení ujíždějícího vlaku neslyšel) a pomalu začal postupovat dovnitř. Rukou sahal po volném místě, ale jeho prsty se dotkly novin. Muž, který si v nich četl, po něm šlehl nevraživým pohledem. Mladá dívka před ním uskočila celá, prudkým pohybem se odsunula k okýnku.
„Tady je volno,“ řekla spěšně.
Slepý nahmátl volné místo, poděkoval a opatrně se posadil.
Jeli mlčky. Muž s novinami se věnoval svým novinám, dívka u okýnka si prohlížela okýnko (nějaký vandal je zpola poškrábal, zpola pomaloval nepříliš lichotivými obrázky a výrazy, trochu se jí to dotýkalo).
Jeli několik minut, když si slepý sáhl na zápěstí levé ruky. Měl na něm hodinky. Odklopil skleněné víčko, konečky prstů, jemně, beze spěchu, se dotýkal ručiček, až odečetl přesný čas, a drobně se usmívaje řekl: „Máme zpoždění, už jsme měli být v Lipníku.“
A muž si dál četl noviny, jen stránku, že občas otočil, a dívka se dál dívala z okna, které bylo samá malba nebo vryp po hřebíku.
V jednu chvíli se ohlédla po slepém, ale bylo jí nepříjemné se po něm ohlížet, nesluší se věnovat příliš pozornosti cizím lidem, a tak se vrátila ke svému dívání, kterým jistě nemohla nic zkazit.
Jeli právě kolem ovocného sadu, až k obzoru se táhly všemi barvami světa kvetoucí jabloně, a slepý začal vyprávět: „To je vždy krásné, když tak všechno začne kvést a vonět. V zimě je všechno šedé, jakoby bez života, pak ale přijde jaro a něco se změní. I sněhem zaváté stromy jsou krásné, někdy dočista pohádkově kouzelné, ale jaro...“ nadechl se zhluboka, „...je jaro.“
A dívka na něj hleděla jako vyjevená, protože venku skutečně všechno vonělo a kvetlo a kvetlo a vonělo, ty škrábance a nápisy byly jenom na tom skle a ten kluk, co na něho myslela a trápila se, za to stejně ani nestál.
Projížděli takovou malou staničkou a slepý se rozpovídal o tom, jak tam na komíně každé jaro čápi opravují své hnízdo, aby mohli na svět přivést další pokolení, a ti čápi tam skutečně byli, stáli na vysokých nohách a v zobáku drželi kousek dřeva, sami jak z dřeva vyřezaní, a hrad na kopci a jezero v údolí, kamenolom za lesem nebyl skoro ani vidět, a přece byl, těžké, plně naložené nákladní automobily odvážely kámen a slepý o tom vyprávěl.
Dívka ho poslouchala, udiveně hltala každé jeho slovo, muž četl noviny, když se chytil za srdce a neskácel se mrtev, na místo toho vyndal z kapsy mobilní telefon a hlasitě řekl: „Dobrý den.“
A slepý, než si uvědomil, že nemluví s ním, ale s kýmsi daleko, v oné bájné krajině hovorů bez jediného kontaktu pohledu či úsměvu, se domníval, že někdo přistoupil a širokým úsměvem odpověděl: „Dobrý den.“
Ještě u toho pokynul hlavou, taková malá poklona to byla.
Muž pak začal hovořit a slepému jeho omyl došel, přesto se nepřestal usmívat.
Já jsem na něho hleděl, a že se blížil večer, začínaly se rozsvěcet hvězdy, a také ve mně se začalo cosi rozsvěcet, hlas v telefonu slábl a slábl a nebyl už vůbec, jako nebyly noviny a žádné zprávy, které by se mohly udát mimo rámec jarní krajinou jedoucího vlaku, toho jediného kupé v něm, ve kterém jsem seděl a díval se na usmívajícího se muže přede mnou, který byl možná slepý, ale určitě šťastný, až jsem to už dál nevydržel.
Také jsem se usmál a co nejpokorněji řekl: „Promiňte, neviděl jsem vás…“

Zdroj fotografie: travel.valek.net, googel.com



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.1192 s