Zakladatelem mezinárodního seskupení Farma v jeskyni je režisér Viliam Dočolomanský. Od vzniku divadla v roce 2001 již uvedl tyto úspěšné inscenace a projekty - Sclavi, Cesta do stanice, Sonety temné lásky, Čekárna. Sclavi neboli Emigrantova píseň obdržela nejdříve Cenu Sazky a Divadelních novin i Cenu Alfréda Radoka a Dočolomanského ocenil festival alternativního divadla …příští vlna / next wave… jako osobnost roku. Poté následovala i dvě mezinárodní ocenění. Ve výčtu naposled zmíněná hra je novinkou. Byla uvedena i na nedávném plzeňském MEZINÁRODNÍM FESTIVALU DIVADLO 2006.

Každý, kdo se s podobným typem divadla ještě nesetkal, může být zpočátku inscenace trochu překvapen či zaskočen. S přibývajícím časem však narůstá schopnost větší empatie a v jednom okamžiku pak člověk zjistí, že všechny pohyby, posunky, grimasy a skoky jsou vlastně úžasné, stejně jako spojení živé hudby s nimi. Hercům stačí jen pár slov, výkřiků, aby právě pohybem vytvořili sugestivnost situace i celé hry…

Dějištěm inscenace Čekárna je železniční stanice Žilina- Záriečie, z níž byli během Druhé světové války deportováni slovenští Židé. Dochází zde k prolínání přítomnosti s minulostí. Vše, co se událo, má na současnost nějaký vliv. Ta však jako by ho nechtěla vidět a schovávala se před ním. Někde jsem četla zajímavou myšlenku s tímto významem: Pokud na minulost zapomeneme, musíme ji pak znovu prožít.

Herci úspěchy ověnčení však nespí na vavřínech. Bylo mi potvrzeno, že každý den posilují a cvičí. Nejen fyzickou námahu, kterou do představení vkládají, by totiž “běžný smrtelník” nevydržel. Intenzitu psychické zátěže si pak netroufám odhadovat. Jako všichni divadelníci však svou práci musejí milovat. Přesvědčili mě totiž o tom, že prostým pohybem se toho dá někdy sdělit mnohem víc..