Netradiční divadelní kus klasika Federica Garcia Lorci se přímo zmítá v temperamentu jeho rodného Španělska. Pozadí scén, kterým byla vzorem Andalusie, se mísí s tancem herců a vytváří velkou část kulisy pro drama životní lásky.
Příběh Krvavé svatby začíná rozkvétat u matky ženicha, zoufalé a přespříliš starostlivé ženy, která již pochovala manžela i prvního syna. Násilná smrt, kterou oba padli, ji vede k nenávisti nejen k sousednímu rodu, ale i veškerým zbraním. Není se tedy čemu divit, že syn, se kterým sama žije, zažívá nejednou hořkou chvilku, chce-li používat byť jen obyčejný nůž.
Matka, která se se smrtí svých nejbližších nedokáže vyrovnat, má před sebou další těžkou chvilku. Syn, zahleděný do své dívky, žádá matku o svolení ke svatbě. Staré křivdy však stále bolí, a když matka zjišťuje, že dívku si před jejím synem namlouval mladík z rodu vrahů, musí vynaložit veškeré úsilí k sebeovládání. Touha po synově štěstí je silnější a matka se synem vyráží na dalekou samotu, aby požádali o dívčinu ruku. Pro budoucí nevěstu to samozřejmě nemá být žádné překvapení, však šťastný vztah nemůže ani ničím jiným vyvrcholit. A tak, zatímco se chlapec těší svatebním přípravám, začínají se okolo dívky stahovat smyčky dávno zapomenuté vášně. Vášně, která neměla nikdy dosáhnout cíle. A tak, v čas nejnevhodnější, ukáže se pravá povaha vztahů, ale i pomsta, která na sebe nedá dlouho čekat…

Frederico Garcia Lorca obsazuje ho hlavních rolí svých děl převážně ženské hrdinky. Krvavá svatba v tomto ohledu není výjimkou. Divadlo konzervatoře, které hru uvádí v Žižkovském divadle Járy Cimrmana, sice může způsobit divákovi počáteční chaos ve věku, neboť, logicky, všichni herci jsou ze stejného ročníku. Originální je také řešení pódia, které sice v prvním dějství neoplývá velkými dekoracemi, zato má vysutou plošinu až do řad mezi diváky. Matka, plakající u hrobů své rodiny, je tak přímo z první ruky. Druhé dějství má originálnější choreografii, mysticky pojednané scenérie lesa a přímo srší lyrickou vznešeností. Dokonce i herecké výkony, které v prvním dějství u některých trošku pokulhávaly, se ve druhém vzedmuly a stvořily tak temný obraz tragedie.

K haně nás diváků však musím podotknout, že sál Žižkovského divadla nebývá na vystoupení konzervatoře zrovna naplněn. Je to škoda, třeba nám na konzervatořském pódiu rostou nové hvězdy a říci si: chodil jsem na ni do divadla, když ostatní o ní ještě neměli ani páru stojí přeci za to.

Na další Krvavou svatbu můžete zajít v pondělí 23.října od 19h do Žižkovského divadla ( www.zizkovskedivadlo-jc.cz )

Ikonka převzata z www.strummersite.com (F.G.Lorca osobně)