Nechtěla manžela, toužila po drsňákovi
17.10.2006
Martina Bittnerová
Divadlo
Ženy neví, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou. Tímto oblíbeným výrokem se možná řídil Jerome Klapka Jerome, když psal povídku Paní Kornerová si neváží toho, co má! Autorův humor je typicky anglický a laskavý, ostatně proslavil jej již románem Tři muži ve člunu. Zmíněnou povídku ve zdramatizované verzi pak představil Ochotnický divadelní spolek Filigrán na půdě Žižkovského divadla Járy Cimrmana.
Novomanželka Aimée Kornerová (Pavlína Růžičková) miluje svého poněkud suchopárného muže Christophera Kornera (David Vávra) tak, jak se na vdanou ženu sluší a patří. Přestože ji pronásleduje pocit, že nudnějšího patrona si najít opravdu nemohla. Chtěla bych ale poznat člověka, kterého by neděsil Kornerův ranní pozdrav: „Ráno vítej s úsměvem, večer se s tebou rozloučí požehnáním.“ Z něho šílí ostatně i návštěva v podobě Aiméiny přítelkyně Mildred Greenové (Hana Švehelková). Když se tato trojice vydá celkem nevinně do divadla, nikdo se zúčastněných netuší, jaký směr to nabere v jejich poněkud vlažném a stereotypním životě.
Aimée začne totiž toužit po drsňákovi ze shlédnutého dramatu, jemuž se ale její drahý Christopher příliš nepodobá, a začne mu proto vyčítat, že se nikdy neopije, a nikdy nezhřeší. Samozřejmě místo toho, aby si vážila svého velmi solidního a spolehlivého manžela. Ovšem díky sledu náhod a nečekaných situací nakonec Aimée prozří.
Mám-li hodnotit herecké výkony zúčastněných, podotýkám, že se jedná o nadšené ochotníky, ráda bych vyzdvihla výkon Davida Vávry. Zvláště jeho přerod z ušlápnutého strážce vzorné domácnosti ve flamendra, který si poručí v noci večeři a prostřednictvím alkoholu v sobě vykřesá až despotickou sílu, je obdivuhodný a hlavně nestrojený. Za nenápadnými brýlemi se skrývá démon, nebo spíš v něm démona vzbudí jiný démon a to alkoholu. Každý asi ví, co udělá láhev rumu s šedivým a běžně abstinujícím úředníčkem. O to těžší potom zůstává podobnou situaci zahrát. A Vávra by si za své pojetí vysloužil nejenom školní jedničku, ale angažmá v nejméně poloprofesionálním souboru. Hůře už dopadli zbylí členové ansámblu. Christopherova partnerka Aimée (Pavlína Růžičková) měla místy světlejší chvilky, kdy její rozhořčení či postesknutí se zdálo uvěřitelné, bohužel ale celkově působila spíše afektovaně, a v podstatě nestačila svému hereckému partnerovi. Mildred Greenová vypadala extravagantně, stejně neobvykle se i chovala, ale je otázka, zda to měla napsáno v roli, nebo její představitelka Hana Švehelková jinou polohu nezvládá, protože já jsem si odnesla z jejího ztvárnění poněkud rozpačitý dojem.
Úloha služebné Harriet (Lenka Kruisová) se již textově omezila na štiplavé komentáře svých pánů, a proto prostoru pro předvedení svého umu moc neměla. A Bill Damon (Lubomír Švehelka) se dokonce objevil pouze v jednom výstupu, kdy monolog o tom, jak žena musí poslouchat svého muže a s vděčností přijímat i bití, sám o sobě vyzněl velmi vtipně, o to nepovedenější mi ale připadala Švehelkova deklamace.
Jak už jsem ale uvedla, v tomto případě se jednalo o divadelní nadšence, jejichž elán je obdivuhodný. A každopádně už kvůli Ch. Kornerovi Davida Vávry a samotnému námětu se rozhodně vyplatí na toto představení zajít. Nejenom že na diváka čeká hodinka vkusné zábavy, ale ti vnímavější si odnesou i autorovo skryté poselství, které lze vyjádřit opět oblíbeným rčením : „ S čím kdo zachází, tím také schází.“