O jaké katastrofy jde? Zajisté mnohem dalekosáhlejší, dnes říkáme – globální. Celkově se jedná devastaci a neúprosnou exploataci životního prostředí nikoli v lokálním, ale celosvětovém měřítku. Jsou hubeny desítky či stovky živočišných i rostlinných druhů ročně. Ve velkém odumírají podmořské korálové útesy, do budoucna je ohrožen život velryb, slonů, nosorožců a mnoha stovek dalších druhů. Jedním z mnoha takových ohrožených ekosystémů jsou i tropické deštné lesy.

Kácení těchto unikátních rozmanitých ekosystémů, hned po korálových útesech nejbohatších na výskyt druhů, pokračuje zběsilým tempem. Statistiky ukazují smutná čísla. Jestliže za rok 1998 bylo v Amazonii vykáceno přes 16 800 km2 lesa (odpovídá zhruba velikosti Belgie), za minulý rok to bylo už 20 000 km2 lesů (velikost Slovinska), jež byly vykáceny či padly za oběť požárům. Nejvíce dřeva je vytěženo na další zpracování, mnoho kilometrů čtverečních padne za oběť mýcení pro chování dobytka či zřizování nových obdělávatelných ploch. Tato pole pak stejně nemají dlouhodobou výnosnost a musí být po několika málo letech zakládána jinde, čímž dochází k novému mýcení. Absurdní je rovněž obrovské plýtvání již vytěženým dřevem: neuvěřitelných 70 % skončí v drtičkách buď jako dále nepoužitelný odpad či v podobě pilin.

Družicové snímky varují, že pokud půjde těžba deštných lesů dosavadním tempem, do roku 2020 svět přijde o polovinu dnešní plochy těchto lesů a s nimi i o 10 – 22 % živočišných druhů. Nejhorší ze všeho na tomto problému je patrně fakt, že odhadem 80 % veškeré těžby v Amazonii, největšího těžařského regionu na světě, je ilegální. Kvůli obrovským plochám, na kterých se tamní pralesy rozkládají, nemají vlády zemí k potlačení ilegálních těžeb ani peníze, ani lidské a materiální prostředky.

Poměrně nedávno vědci pozorující mizení amazonských pralesů z družice došli k jednomu neradostnému zjištění. Prales mizí mnohem rychleji, než dosud předpokládali. Rozsáhlá těžařská činnost totiž donedávna nebyla vidět kvůli tomu, že těžaři nekáceli lesy plošně, nýbrž výběrově. Za oběť jejich pilám padají jen vybrané druhy stromů, vhodných pro zpracování, a ostatní nechávají být. Takto vytěžený les pak na první pohled vypadá nedotčený, ale opak je pravdou. Teprve nová softwarová technika, uplatněná na družicových snímcích, umožnila vědcům zpozorovat rozsahy škod po takovémto kácení. Zjistili, že tak bylo pořezáno více stromů než metodou plošné těžby.

Tropické deštné lesy jsou – z globálního hlediska – díky své rozsáhlosti nejdůležitějším elementem při tvorbě kyslíku. Jejich vykácení by jednoznačně ohrozilo život a klima na celé planetě. I když jsou za vykácené plochy vysazovány nové dřeviny jako náhrada, nutno říci, že tyto náhrady nikdy nemohou plně nahradit původní přírodní rozmanitosti. Na příkladu deštných tropických lesů můžeme tedy právem říci, že si lidstvo pod sebou „podřezává větev“. Chybí jak politická, tak především ekonomická vůle k nápravě. Průmyslová lobby zatím vždy vítězí nad zájmy environmentálními.

Postupné kácení pralesů a světové závislosti na jejich kyslíku by se dalo přirovnat k efektu nabourání automobilu, zachyceného na film a puštěným velmi zpomaleně. Katastrofa se přibližuje pomalu a téměř nepozorovaně, avšak efekt je ve svém důsledku stejný jako u bleskového nárazu. Lidé však mají tendenci „vidět“ a zajímat se o katastrofy jen v případech, kdy tyto události mají charakter okamžitého nárazu. Například tornáda, tajfuny, zemětřesení, povodně a podobně. Na oběti takovýchto náhlých neštěstí jsou solidárně vybírány peněžní částky, média se mohou přetrhnout v prezentování šokujících záběrů a tak pomáhají i lidé, jichž se problém bezprostředně netýká. V zásadě však jde o události lokálního charakteru. V případě záchrany tropických lesů i jiných „pomalých“ destrukcí však média informují jen zřídka a veřejnost si je raději nechce připouštět. Vždyť probíhají pomalu, bez hluku a okamžitých škod. Budou se ale týkat nás všech.

Zdroj fotografie: reporter.leeds.ac.uk