Mumifikace, která je vlastně procesem, kdy se z těla uměle dostávají tekutiny, měla pevně stanovená pravidla. Nejen, že nad celým procesem dohlížel Anubis (na obrázku v úvodu článku), egyptský bůh pohřebišť a mumifikace, který pomáhal při každé mumifikaci, doprovázel mrtvé do podsvětí, zúčastňoval se vážení srdce zemřelých a chránil místa jejich posledního odpočinku, celý rituál se řídil podle přesně stanovených postupů.

Pokud nebylo tělo řádně mumifikováno, zemřelý se nemohl odebrat do říše mrtvých. Jedinou výjimku tvořili vojáci, padlí v boji za svou zem. Nejen, že pro to, aby vstoupili do Západní země, nemuseli být mumifikováni, jejich těla dokonce nemusela být ani celá.

Způsob mumifikace záležel hlavně na společenském postavení pozůstalého, případně stavu financí jeho pozůstalých.

V nejdokonalejší podobě trval proces mumifikace plných 70 dní. Tento proces začínal omytím a odchlupením těla zemřelého. Dále byl proraženou čichovou kostí odstraněn z hlavy mozek, následně byly malým otvorem pod žebry odstraněny vnitřnosti. Srdce zůstalo na místě. Ostatní orgány byly po očištění a vysušení uloženy ve speciálních nádobách, tzv. kanopách. (Později byly někdy tyto orgány vkládány zpět do nitra mumie nebo mezi její stehna.) Po vyjmutí orgánů se začal přibližně 30 denní proces vysušování, prováděný pomocí pytlíků s natronem s vysokou absorbční schopností, slunce a někdy i ohně. Po vysušení bylo tělo očištěno palmovým vínem a nakouřeno kadidlem. Dutina lebeční bylo zaplněna pryskyřicí a tělo plátnem, napuštěným pryskyřicí. Dále byla hlava natírána olejem. (Někdy se do očních důlků vkládaly umělé oči.) Tělo bylo parfémováno a potom byla celá mumie ovinuta pruhy plátna, které bylo natíráno pryskyřicí. U faraona bylo vše dokončeno ještě nasazením zlaté masky.

Lidé, kteří nedisponovali takovými prostředky, aby si mohli dovolit tento nákladný proces mumifikace, se mohli omezit na jeho zjednodušené formy. Ta nejjednodušší dokonce spočívala jen ve vysušení těla.

Pro život v Říši mrtvých bylo také nutné vybavit zemřelého majetkem. Tato tradice byla obvyklá hlavně u příslušníků panovnického rodu nebo vysoce postavených občanů. Někdy byli s mrtvými panovníky pohřbívání dokonce jejich sluhové, aby jim mohli na jejich cestě záhrobím být kdykoliv nápomocni.

Tradici mumifikace od Egypťanů částečně převzali Římané, nikdy se tam ale tento způsob pohřbívání neuchytil natolik, jako v Egyptě.