Éru socializmu jsem si naštěstí neprožila v plném jejím dopadu, ale i z pohledu malého dítka, které zažilo pád režimu na základní škole, si dokáži vybavit šedost a stereotypnost tehdejší doby. Pravidelné víkendové úklidy, ti šťastnější odjíždějí na chaty, ti méně šťastní bloumají po sídlištích. Tatínek přišel z práce, večeře byla přichystána, poté celá rodina sedla před televizi… ať dávali, co dávali. Nanejvýš se nadávalo, že nic kloudného nepromítnou. Leckde to takto vypadá dodnes.
Změna politické situace nebyla pro většinu populace obratem o 100% k jinému životnímu stylu. Co se ale s pádem režimu změnilo, bylo
naklonění se k západu, jeho metodám výchovy a tudíž i nová generace vymykající se předchozím stereotypům.
Trendem je přesný opak – stereotyp zabít. Šedá doba je nyní čímsi, o čem se moc nemluví, ale paradoxně se s ní stále porovnává dnešek. Dnešní mladí lidé jsou drzejší a agresivnější, slýcháme často od starších lidí. Něco na tom bude, ale na druhou stranu, neříkalo se totéž o všech nových generacích?
Tržní hospodářství přineslo krom svobodnějšího přístupu k pracovnímu procesu i negativa – mladí
lidé se bojí vstupu na pracovní trh.
Nemají jistoty, vědí, že potřebují ostré lokty. U chlapců tento postoj žádný velký jev ve statistikách neučiní, horší je to ale u dívek. Dítě se stává překážkou v kariéře.
Čím vzdělanější žena, tím více jí bude dítě kariéru ohrožovat. Klesá nám tedy porodnost. Do toho připočítejme, že rok od roku stoupá počet párů, které mají
problémy s početím. Odhaduje se, že je to 15-20% mladých lidí. Dětí je méně, o to více jedináčků. A ty je těžké vychovat bez sebestřednosti…
Oproti socialismu jsou však páry šťastnější.
Svatby bývají hlavně z lásky a po delší úvaze, nechtěná těhotenství již nejsou na denním pořádku a manželé tak mají svou pohodu. Cifry, ukazující počet samostatně bydlících mladých lidí, se rychle hýbou nahoru, mladí se oprošťují od rodičů snadněji, než tomu bylo dříve. Svatba již není nutností registrovaného svazku, jehož absence zapříčiní odsouzení celým okolím, ale jen příjemným završením partnerské harmonie. Můžeme si pomyslet, že spolu budou všichni šťastně žít až do smrti… Opak je pravdou. Lidé mají dnes rádi pohodu do takové míry, až
odmítají většinu neakutních problémů řešit. Ty se hromadí a jednoho dne prostě musí bouchnout. Přichází rozvod. Páry dnes nedrží nic pohromadě, žádná potupa je neohrožuje, proč se tedy namáhat řešením problémů? A tak se nám
rozvodovost v ČR šplhá na 50%… Mnoho maminek také – ať již dobrovolně, či z nutnosti - má potomka za svobodna. Pro zajímavost uvádím, kolik nemanželských dětí se narodilo během posledních padesáti let (ze 100% celkově narozených). Přestože procenta stoupala ještě před rokem 1989, ten pravý boom nastal hned po něm… (zdroj: ČSÚ, zaokrouhleno)
padesátá léta: 7%
šedesátá léta: 6%
sedmdesátá léta: 4%
osmdesátá léta: 7%
přelom 80/90.let: 9%
devadesátá léta: 13%
nyní cca 20%
Manželské poradny evidují od pádu režimu stále klesající počet mužů, kteří návštěvu iniciují.
Přitom se ale na problémech ve vztazích nic nezměnilo. Hádáme se pořád kvůli těm samým věcem, co naše maminky i babičky. Jediné, co se mění, je pozadí těchto rozkolů.
Zdroj obrázku:
www.ewhite.com