Jak jsi si našla cestu k poezii a próze? K umění a tvoření?

Vždycky jsem ráda četla, dívala se na filmy, snila...to je asi základ. Psát opravdově mě ale napadlo cca před třemi a něco lety. Prostě jsem si sedla a řekla, že něco napíšu, pak postupně objevila nějaké soutěže, literární servery a už se nedalo couvnout. Psaní mě doslova vcuclo.

Před dvěma lety, když jsem se začínal psaní věnovat plněji, jsem právě z tvého webu našel odkazy na mnoho literárních soutěží. Jaký pro tebe mají význam soutěže?

Soutěže jsou velmi dobré pro ty, kteří začínají tvořit. Mohou se trochu otrkat, zvyknout si, že jejich dílka mohou být představována veřejnosti, ať už formou čtení či tištěnou. Nastartují se pokud dojde k dobrému umístění... Já osobně se už účastním soutěží málo. Říkám si, že už jsem si „užila“ a vlastně mi schází nějaká ta potřeba se s vlastní tvorbou účastnit. Snad jen s rukopisy knih a chci zkusit ještě scénáristickou, ale to ještě čas ukáže. Vím ale, že hodně lidí tyto šance hledá, proto dělám na svých stránkách www.shaylen.epika.cz pravidelnou aktualizaci soutěží a opravdu je o to obrovský zájem!

Jak je pro tebe důležitý a jak vnímáš vztah tebe, autorky, a čtenáře?

V dnešní době internetu je vztah čtenář - autor naprosto úžasný! Mám své čtenáře a čtenářky moc ráda a vážím si jich, nejenom protože našli k mojí tvorbě cestičku. Mám pravidelné návštěvníky a to mě velmi těší, s některými si dopisuji, vyměňuji názory na různé věci. Baví mě to. Každý je něčím zvláštní a obdivuhodný!

Svět tvoření a svět běžného života jsou od sebe někdy zcela odděleny, jindy se prolínají a doplňují, anebo tvoří krásnou jednotu. Jakpak je tomu u tebe?

Myslím, že u mne se jednoznačně prolínají, doplňují a tvoří jednotnou krásu! Svůj snový svět si prostě jen tak nenásilně tlačím mezi ten skutečný.

Když odložíš pero a papír, anebo spíš když necháš vychladnout klávesnici, jak vypadá tvůj život dál?

Můj život je především hlavně psaní. Myslím, že toho chladnutí se prozatím u mne moc neděje. Když člověk dělá něco co ho doslova pohlcuje, těžko se někam odvrací. Ale samozřejmě je tu i něco jiného, spíše někdo: moje čtyřletá dcerka Taisha! Ta je moje nejskutečnější milovaná osůbka. Jinak se ráda dívám na filmy, poslouchám hudbu a také nějaké ty domácí práce, což mne upřímně moc nebaví, ale snažím se.

Teď se k nám blíží pestrobarevný podzim, rozverné počasí. Období, kdy se medvědi i lípy připravují na spánek. Co pro tebe znamená podzim? A co samotná příroda?

Podzim už bohužel nezažívám několik let, díky tomu, že bydlím v kraji, kde je celoročně léto. Podzim mám tedy schovaný ve vzpomínkách – barevné listí, vítr, kývající se větve stromů, jablka, hrušky a vlašské ořechy ukládané do bedýnek. A také med – děda umí vynikající. No a dokonce déšť, padající na střechy, okna a to tajemné přítmí, které ho doprovází. Přírodu mám moc ráda, dřív jsem jezdila trempovat a tak to ve mně hodně zakořenilo. Vlastně jsem vyrůstala obklopena krásnou přírodou, takže se nedá prostě něco tak mocného a vznešeného nemilovat.

Četl jsem kouzelné verše tvé Terezky. Čímpak ty verše naplňují tebe?

Trošku se pleteš, Terezka není moje. Je to úplně „neznámá“ devítiletá holčina a její taťka mi nabídl k přečtení její veršíky. Mně se líbily a tak jsou nyní i s jejím jménem na mých stránkách, aby se mohli potěšit i ostatní. Naplňuje mne hlavně to, že dnešní doba má stále dostatek nových talentů.

Když jsi takový duševně založený člověk, určitě miluješ hudbu. Jakou muziku posloucháš?

Mám ráda hudbu všech žánrů, dá se říci, že poslouchám podle nálady. Pokud bych měla upřednostit, tak je to diskotéková a folková.Z interpretů mám ráda Alejandra Sanze, Paulinu Rubio, Juanese, Shakiru, Pink, Gwen Stefani, Enigmu a mnoho dalších. Z českých muzikantů poslouchám hlavně folk a country.

A co třeba odhalit něco ze svého soukromí. Jsi mlsný jazyk? Co ti nejvíc chutná?

Jídlo je moje oblíbené téma. Mám ráda indickou, čínskou, thajskou a maminčinu kuchyni. Jsem na sladké, a to je poslední dobu pohroma pro tělo. Miluji švestkový koláč, perník, štrúdl, koláče, pirohy s tvarohem a jablky, marcipán, burákovou nugetu, bonbonieru Tatianu a Studentskou pečeť. Tedy samé kalorické bomby! Mám ráda ale pálivá jídla a zmrzlinu. Nejlepší jsem jedla v Itálii - jahodovou - a pak je vynikající smetanová s karamelem a pekanovými ořechy.

Děkuji ti za rozhovor.

PETŘINY NEJ:

Nejoblíbenější film: Smažená zelená rajčata, Želary

Nejoblíbenější drink: voda bez bublinek, černorybízový džus

Nejoblíbenější barva: všechny barvy

Nejoblíbenější divadelní hra: -

Nejoblíbenější kniha: mám ráda hodně knih, nerada bych některé ublížila. Ráda čtu knihy z Baronetu, detektivky z Moby

Nejoblíbenější televizní pořad: The Swan

Zdroj fotografie: osobní archív Petry Nachtmanové.