Až do 20. století platilo, že člověk coby budovatel civilizace je předurčen k tomu, přírodu si podmaňovat a uzpůsobovat tak, jak se mu to hodí. Vlastně člověka ani nenapadlo (snad jen výjimečně, a to až v 19. století), že by měl brát ohledy nejen na sebe, ale i na faunu a flóru, z níž se kdysi vyvinul. V důsledku toho člověk jen bral a vyhubil či jinak odsoudil k zániku desítky živočišných druhů. Již nikdy neuvidíme ptáka Dronte mauricijského alias Dodo (vyhynul na přelomu 17. a 18. století kvůli nově dovezeným zvířecím druhům: prasatům, krysám a opicím), od jehož objevní Evropany do doby vyhynutí stačilo pouhých 200 let.

Tato vlastnost, tedy hubení jiných druhů, je člověku, jenž si hrdě dal jméno homo sapiens sapiens, připisována moderními antropology již od dob, kdy se člověk na zemi objevil. Homo sapiens vyhubil známé mamuty, srstnaté nosorožce i mnoho dalších druhů. Proč asi? Vědci mají za to – a je to poměrně logické –, že se tak dělo z ryze praktických důvodů. Laicky řečeno: zabít pro celou rodinu jednoho mamuta je snazší než se honit za mnoha malými zajíci. Navíc člověk nezabíjel velké savce pouze pro potravu. Podle dochovaných nálezů kostí desítek zvířat, které byly na mnoha místech nalezeny na malém prostoru, vědci soudí, že naši předkové lovili i pro trofeje. A to rovnou hromadně, ve velkém. Nahnali stádo k okraji propasti, zvířata se zabila vlastně sama a lidé si z nich vzali třeba jen paroží.

Člověk osídlil postupně celou planetu, od Afriky přes Asii po Severní a Jižní Ameriku a Austrálii. Trvalo mu to pár milionů let, ale nakonec ji získal. A kam přišel, opět hubil tamní druhy. Nejvíce na něj doplatila největší zvířata. Patrně není náhoda, že po příchodu člověka na nový kontinent v poměrně krátké době – například 1000 let – vymizela většina velkých savců. Dříve vědci měli za to, že tyto druhy vymizely nezávisle na příchodu člověka, dnes se pohled mění. V Severní Americe tak nejspíše člověk vyhubil 75 % rodů savců, v Jižní Americe 80 %.

A jak to, že to našim předkům šlo tak snadno? Někteří vědci se domnívají, že divoká zvěř ani ostatní živočišné druhy se člověka dlouho nebály, neboť s ním neměly předchozí zkušenosti a tak neměly důvod před ním prchat jako dnes. Člověk se tedy mohl dostat až ke zvířeti a pak zaútočit.

Člověk nejen hubil, ale přírodní rovnováhu narušoval i jinak – dovážel jiné, cizí druhy. Jak faunu, tak flóru. V mnoha případech však narušená rovnováha druhové rozmanitosti vedla k zánikům jedněch a přemnožení jiných. Australané dnes mají veliké problémy s divokými králíky, kteří jim požírají úrodu. V Čechách se uchytil jedovatý bolševník, původem z Kavkazu. Nezdolná květina byla dovezena knížetem Metternichem na zámek Kynžvart roku 1862. Právě kavkazské drsné podmínky ji předurčily k vysoké odolnosti a velkým rozmnožovacím schopnostem, a tak se u nás postupně nekontrolovatelně rozšířila a nelze se jí zbavit. Ve výčtu lidských prohřešků proti přírodě by se dalo ještě dlouho pokračovat.

Vlastnost hubit má člověk dodnes. Před třemi lety Island i přes mezinárodní dohody a mnohé protesty Velké Británie, USA i mezinárodních organizací jako Greenpeace, obnovil lov velryb, údajně pro vědecké účely. 22. října tohoto roku islandští velrybáři po 26 letech ulovili plejtváka myšoka, patřícího k ohroženým druhům. Podle Greenpeace tak islandské ministerstvo rybolovu vyhovělo „úzké zájmové skupině“. To je jen jediný případ za všechny, podobné případy se dějí ve velkém i v Japonsku či Norsku, jen o tom veřejnost moc neslyší.

A nejde jen o velryby. V dnešním světě rozhodují zejména lobbistické skupiny, neboť mají větší a mocnější prostředky k ovlivňování a získávání rozhodujících politiků. Následkem toho jsou pak jejich rozhodnutí v rozporu s rozumem a především tím, co bychom mohli nazvat celosvětovou odpovědností. Je ohrožena populace velryb, ale někteří loví dál. I přes zákazy. Všichni vědí, že vykácením tropických pralesů nebudeme mít v budoucnu co dýchat a ohrozí to celosvětové klima, ale snad ve všech státech, kde se pralesy rozkládají, se vesele těží dál, byť neoficiálně a načerno. Černou těžbou pak nelze obviňovat politiky, ale lobbistické skupiny v područí mocných firem. Pro krátkodobou vidinu zisku se velké nadnárodní společnosti nezabývají takovými "banalitami" jako ochrana přírody či ohled na trvale udržitelný rozvoj.

Lidé se ani v dobách moderní techniky a obecného povědomí o nutnosti přírodu spíše chránit než naopak, evidentně nepoučili.


Zdroje fotografií:
http://serynka.blog.cz
http://www.volny.cz/ filipkrizek/IMAGES