Nejprve chci uvést na pravou míru jistou fámu o tobě. Protože na Rozhledně působíš jako šéfredaktorka, většina čtenářů a možná i autorů tě považuje za „majitelku webu“, jakéhosi původního tvůrce stránek, matku pluku. Jak je to ve skutečnosti?

Ve skutečnosti je to tak, že stránky před lety jako alternativu pro informace z Neratovic založil Mirek Černý a mě k webu přivedl Jirka Kočí. Později jsem přivedla Hanku Formánkovou a změnila se naprosto celá koncepce. Majitelkou nejsem, Mirek Černý předal Rozhlednu (v době, kdy se jmenovala ještě Neraweb) občanskému sdružení Neraweb, jehož jsem samozřejmě členem, a od té doby je majitelem i provozovatelem webu zmíněné sdružení. Ovšem dlužno říci, že sdružení se potýká s nedostatkem financí. Tudíž většinou je sotva na provoz webu, což je ohromná škoda. Citelně postrádáme manažera, který by dokázal využít ekonomického potenciálu, který náš web jistě má. Tudíž kdyby se nějaký vyskytoval mezi čtenáři, rádi využijeme jeho služeb...

&Spitají se o tobě ještě další věci. Lidé tě třeba považují za slečnu. A tak ti pokládám dotěrnou otázku: Jsi slečna nebo paní?

Po krátkém intermezzu, kdy jsem se stala paní, jsem zase slečna, jak s oblibou říkám, ale prý jsem už navždy paní, i kdybych se znovu neprovdala.

Kromě toho, že působíš jako slečna, působíš také jako prakticky založený člověk. Jsi realista nebo romantik?

To je obrovský omyl, že jsem praktická. Mě k tomu donutil život, já byla vždycky velmi neobratný bohém, povznesený nad vším. Bohužel s léty jsem se musela v mnoha oblastech začít snažit a tvrdě na sobě zapracovat. Nicméně přesto jsem spíše vždy tíhla k reálnému pohledu na svět. Takoví ti romantici, co hledí něžně do svitu luny, a přitom se nemají čeho najíst, ve mně vzbuzovali spíše zděšení a hrůzu.

Co nám však nevyvrátíš, že miluješ divadlo. Čím tě tak přitahuje a jak často ho navštěvuješ? Chodíš na některé hry opakovaně?

Divadlo považuji za zcela srdeční záležitost. S ohledem na absenci hereckého talentu zůstávám tím, kdo může jen z povzdálí sledovat, přesto bych se do divadelního dění nějak ráda zapojila, ale nikdy jsem nevěděla jak. A nikdo mě k tomu nepostrčil, což bych asi potřebovala. Divadlo navštěvuji podle časových možností, optimálně bych to viděla na nejméně 4 představení měsíčně, ale jsem někdy ráda, když zvládnu jedno. Na jedné hře - jmenovala se Úplné zatmění - jsem byla snad sedmkrát. Dávali ji v tehdejším Labyrintu (dnešní &Svandovo divadlo) a nic úžasnějšího jsem od té doby neviděla, myslím jak režisérsky i herecky zvládnuté, tak i svým obsahem. I dnes jsem schopná některé pasáže citovat…

Tvou další láskou je samozřejmě literatura. Pomohl ti tento tvůj zájem třeba už někdy ve škole, nebo ses k němu dopídila až později?

Literatura mi pomohla asi v tom, že jsem díky ní přežila studia na Obchodní akademii, pomohla mi se z tohoto ryze racionálně-ekonomického světa na chvíli odpoutat. Upřímně dodnes nenávidím témata jako akciová společnost, cenné papíry apod., a vždy když mám jít do banky, udělá se mi z toho v podstatě kopřivka.

Na Rozhledně vydáváš převážně publicistické články, vím ale, že píšeš také prózu a poezii. Kolik povídek jsi napsala a jaké máš s nimi plány?

Já už ztrácím přehled o tom, co jsem napsala - a žádné plány snad ani nemám. Spíše bych se ráda věnovala spisovatelům než vlastní tvorbě. Nebo jinak – je to můj momentální pocit. Témat na zpracování bych měla určitě spoustu, ale kvůli Rozhledně a dalším aktivitám na to nemám bohužel klid a čas. Přiznám se, že nestíhám sledovat ani pořádně tvorbu svých nejbližších kolegů, což mě mrzí.

Nyní na Rozhledně běží Tvůj publicistický seriál o milostných pletkách našich spisovatelek nazvaný „Nymfomanky české literatury“. Zajímalo by mne, jak dlouho jsi vlastně sbírala všechny ty pikantnosti a také, zda se dočkáme obdoby seriálu o mužích?

Ten seriál není určitě jen o milostných pletkách, ale spíš o nějakém druhu vášně, chtěla jsem ukázat, že všichni jsme jen lidé, i spisovatelky měly tedy své hříchy, touhy a poklesky. Záměrem nebylo je tím degradovat, ale naopak přiblížit čtenáři. Navíc já osobně z jejich životních příběhů čerpám i pro svůj život. Je to o zkušenosti, kterou někdo před tebou měl, a ty můžeš sledovat, jak se s ní vyrovnal. Za tím seriálem stojí určitě desítky, ne-li stovky přečtených knih, článků apod. Seriál o mužských spisovatelích připravuji. V této chvíli dokončuji Bohuslavu Rajskou a pak už se vrhnu na spisovatele. První z mužů pak přijde na řadu Mácha, a to z důvodu, že se blíží Den poezie a náš pořad o Máchovi s názvem Den Mága, který se koná 14. listopadu od 20 hodin v poetické kavárně Obratník na Smíchově, na který všechny srdečně zvu.

Musím uznat, že máš úctyhodný přehled o životech spisovatelů. Myslíš, že se ve škole tato část opomíjí, nebo že se vyučuje dostatečně? Vylepšila bys něco na výuce literatury?

Záleží opravdu na vyučujícím. Můj skvělý profesor češtiny Král se pokaždé snažil autora zasadit do kontextu doby a zároveň i představit něco z jeho života, neboť pak člověk pochopí lépe, proč daný autor vlastně něco napsal tak, jak napsal. Život a dílo autora spolu úzce souvisí. Například u mužů často zjišťuji, že když měli nějakou citovou nedostatečnost týkající se žen v osobním životě, tak právě v jejich knihách ženy byly něčím zvláštní, nějak zvláštně se chovaly apod. Běžně to čtenář nesleduje, ale doporučuji se nad tím zamyslet, dojdete k pozoruhodným poznatkům.

A vybrala by sis mezi spisovateli, ať již minulými nebo současnými, partnera? Imponoval by ti někdo? A kdo by byl ten šťastlivec?

Trefná otázka (smích). Doma mám na stěně zarámovaného Arthura Rimbauda – podobiznu z jeho 16 let. Pak se mi líbil i Jesenin. Tudíž tito dva pánové by se mi fyzicky zamlouvali, ale osobnostně nikoliv. Jesenin moc pil a Rimbaud byl dobrodruh. Povahově, když nad tím přemýšlím, by mi neimponoval asi nikdo. Snesla bych tak možná Hálka, protože byl optimista a hodný chlap. Z Nerudy i Máchy bych vykvetla úbělem a v noci žárem. I když oba asi disponovali velkým šarmem…

Podle čeho si vlastně partnery vybíráš ve skutečnosti? Jaké typy mužů tě přitahují?

Mě nejvíc přitahuje ten muž, jakého jsem si našla nedávno po mnoha letech pokusů a omylů. A přitahuje mě asi na něm nejvíc to, že je tak chlapský, má charakter a není zbabělec, ale zároveň dokáže být vnímavý, citlivý a mít porozumění. K tomu bych přidala nezbytnou inteligenci a smysl pro humor. A hlavně má charisma, což já považuji za důležité proto, aby se mi líbil fyzicky.
Dříve jsem si bohužel vybírala slabochy, nebo oni spíše mě. Proto to vždy dopadlo asi špatně. Ale já žádné zkušenosti nelituji, protože aby našinec věděl, koho si má vybrat, musí mít zkušenost a tím pádem srovnání.

Vím, že se stejně jako já zajímáš o astrologii. Myslíš, že tomu, jaké je kdo znamení, někdy přizpůsobuješ svůj úsudek o dotyčné osobě? Ať už o mužích či ženách.

Určitě ne, ale naopak jsem nesčetněkrát zpětně zjistila, že lidé, kteří mi nesedli, nebo se chovali jinak než charakterně, byli ze znamení, od nichž to lze vlastně čekat. Bohužel. Takže vím, že si vždy dobře popovídám s Blíženci či Váhami, ale třeba (bez urážky) s Býky či Skopci obtížněji nalézám společnou řeč.

Zcela neodmyslitelně k tobě patří osmáci. Kolik se ti jich teď doma prohání v klecích? Kdo tě vlastně k osmákům přivedl? Byla to náhoda nebo cílený záměr?

Já jsem se k nim přivedla sama a to tím, že jsem si po létech vzpomněla na Vegu nebo Magion (televizní magazíny pro děti a mládež z konce osmdesátých let), kde kdosi ukazoval osmáky. A když jsem uvažovala o zvířeti, protože mi bylo smutno, vrátili se mi ze vzpomínek právě osmáci. Chovám jich pět a jednu činčilu. S ohledem na velikost mého miniaturního bytu bych víc zvířat mít už nemohla.

Toto s úsměvem potvrzuji a děkuji za rozhovor.

MARTINY NEJ:

Nejoblíbenější film: těch je mnoho, ale řeknu první, co se mi vybaví – Sedím na konári a je mi dobre, pak Ďáblova past, protože v něm hraje mladý a skvělý Vít Olmer a také "stará trilogie" Hvězdných válek

Nejoblíbenější drink: pivo, víno a Jelzin jablko

Nejoblíbenější barva: černá a tmavě zelená

Nejoblíbenější divadelní hra: Úplné zatmění a Maryša (jednu jmenovat nedokáži)

Nejoblíbenější kniha: Nebezpečný poklad (dětská)

Nejoblíbenější televizní pořad: ticho