Holky, jak jste se vlastně dostaly na Rozhlednu?

Anet: Po schodech. (smích)

Každý se k novinařině nějak nachomýtne. Jaká byla vaše cesta?

Míša: Vždycky jsem ráda psala, hlavně povídky, scifárny. Mimo to, že jsem chtěla být kosmonautem, vynálezcem a popelářem, toužila jsem i po spisovatelské branži. Ve škole jsem si o hodinách buď čmárala obrázky, nebo psala povídky. Po základní škole zvítězilo čmárání – maturitu mám tudíž z propagační výtvarky. Tam jsem se přesytila, takže po střední škole zvítězilo psaní. Teď studuji VO&S publicistiky.
Anet: Již dříve jsem přispívala do různých periodik, nebo jsem působila ve školním časopise. Psaní mě vždycky bavilo, protože touto cestou se autor může podělit o své názory s širším spektrem lidí. I když jsem dříve měla o novinařině zidealizované představy, tak mě psaní pořád baví. Naštěstí ještě existují média, kde vycházejí články, které mají nějakou myšlenku.
Míša: I když jich už není moc…

Existuje nějaká idealistická představa vaší novinářské budoucnosti?

Anet: V médiích bych chtěla působit i nadále. Ovšem ne za každou cenu. Vzhledem k tomu, že studuji publicistiku, tak vidím, jak se většina studentů uplatňuje. Bohužel, největší nabídka zaměstnání je v bulvárních médiích. Tam bych se uchytit nechtěla. Nejenom proto, jaké články se v nich objevují, ale i proto, jaký životní styl tito novináři mají.
Míša: Jsem na tom podobně. Když zůstanu u novinařiny, ráda bych se uchytila v populárně - naučném časopise, bulvár není pro mě. Jednak se mi z něj zvedá žaludek, jednak to ani neumím psát. Druhým směrem je obor, který s Anet studujeme, totiž publicita a spolupráce s veřejností. Specializujeme se na neziskové organizace, ty mě také lákají.

Od profese se přesuňme ke koníčkům. Co vás baví, co děláte ve volném čase?

Anet: Ve volném čase maluji, což je činnost, které se ve svém životě věnuji nejdéle. Od toho se také odvinula moje další záliba – navrhování a vytváření oděvů. Tuto činnost beru jako tvůrčí, kdy svoji fantazii dávám prostor a vznikají hmatatelné vzory mé představivosti. Nedělám to jenom pro sebe, ale i pro své přátele a třeba i pro jejich známé. Jinak ve svém volném čase poslouchám hudbu, protože ta je svým způsobem také inspirací a cestou, jak „vypnout“ a zapomenout na svět kolem sebe.
Míša: Bohužel, na rozdíl od Anetky, nemaluji. Ale někdy si na to už musím udělat čas, neboť, ač netalent, mě to baví. Spíš si často čmárám (protože za kresbu považuji díla o několik tříd výše). Samozřejmě také píši. Ať již články, povídky, básničky… Už několik let se chystám začít sportovat, ale zatím jen sporadicky zajdu na ping-pong. Baví mě i hrát divadlo, jsem ve skupině historického šermu, kde se můžu vyžít. I když už moc nešermuju. Do budoucna se chci naučit hře na kytaru, ovšem jsem hudebně hluchá. A taky čas nehraje pro mě.
Anet: Já ještě Míšu doplním: dělá adrenalinové sporty. Tedy jeden. Chodí plavat do Podolí, ačkoli je neplavec. Když jsme u sportu, tak já se taky občas hýbu. V rámci ásan (polohy jógy).
Míša (potichu): Bazén už přeplavu…

Na Rozhledně máme sekci „Světem zvířat“. Jak jste na tom s mazlíčky vy?

Anet: Já jsem měla spoustu mazlíčků. Jako malá jsem domů nosila cokoli živého, co jsem našla venku. K velké „radosti“ mých rodičů. Nyní mám doma jednu činčilu, která vydá za několik zvířat najednou.
Míša: Mimo to, že mám doma oblíbeného plyšového berana Pana Filutu, máme doma tři kočky – Jozefka je přerostlá číča, která se paradoxně všeho a všech bojí, Mášena se chová jako kočičí prostitutka a Golíšek, můj favorit, je kocourek s výrazem kotěte. &Spatně chodí, má genetickou vadu a není zrovna chytrý, ale je to můj mazel. Ovšem ze všech zvířat mám nejraději V. Lišku.

Přeskočme z rubriky do rubriky, ke kultuře. Co čtete a co sledujete v televizi?

Anet: Momentálně konečně vlastním první české vydání Kunderova románu Nesnesitelná lehkost bytí, na který jsem čekala od svých gymnaziálních let. Jinak mě zajímají knihy o filmu, zejména o tom z let třicátých a čtyřicátých. S tím souvisí i výběr v televizi. Sleduji dokumenty o této problematice a filmy z téže doby. Jinak na televizi moc nekoukám. Co se týče divadla, mám ráda scénu Rubínu a samozřejmě Národní divadlo.
Míša: Já na televizi pro změnu nekoukám vůbec. Žádnou nemám, ani mít nechci. Když už se chci dívat na nějaký pořad, učiním tak po internetu. Filmy si vychutnám buď na CD, nebo rovnou v kině. I když do kina chodím hlavně na efekty. Zato ráda čtu. Bohužel na čtení mám mnohem méně času, než bych chtěla. Mám ráda poezii, horory, sci-fi i fantasy, historické knížky… Co opravdu nezkousnu, jsou ženské romány. O oblíbeném autorovi jsem chvíli přemýšlela. Napadl mě Neil Gaiman, ale je jich mnohem víc. Taktéž divadlo, od činohry přes balet až po operu. Je mou vášní. Ze tří momentálně nejoblíbenějších mě napadá mix: Aida, Butterfly Effect a Cimrman (je jedno, který).

Na závěr otázka čiře novinářská: jak byste tento rozhovor nazvaly?

Anet (zamyslí se): Drsnej sex…
Míša: …a špinavý prachy. To by si to mohl i někdo přečíst.




Vlevo je Aneta, vpravo MíšaZdroj obrázku: archiv Michaely Wilhelmové