Vyprávění o lásce, jak román v doslovu označuje Květoslav Chvatík, je příběhem osudovým. Tomáš, neurochirurg, který si po rozvodu užívá znovu nabyté volnosti, potkává Terezu. Ta se nečekaně objeví nejen v jeho životě, ale i v jeho bytě. Terezina nevinnost, naivita a oddanost Tomášovi imponuje, ale ani tak se nezříká svých záletů, čímž svou partnerku zraňuje. Přesto si uvědomí, že k ní cítí hlubší city a trávení intimních chvil je schopen jedině s ní. Aby zmírnil Terezino utrpení z jeho častých nevěr, rozhodne se pojmout ji za ženu. Nutno se zmínit i tom, že si společně pořídí fenu, kterou pojmenují Karenin. Autor nabízí zajímavou Tomášovu úvahu, zda-li výběr jména nenaruší sexuální orientaci psa, jenž by mohl mít lesbické sklony. To se posléze tak trochu vyplní, když se fena, která by prý měla přilnout k pánovi, postupně stane závislá na své paničce.

Po okupaci, v roce 1968, manželé emigrují do Švýcarska. Tomáš se věnuje povolání lékaře a Tereza se snaží prorazit coby fotografka. Díky této profesi se setkává se Sabinou, Tomášovou milenkou a přítelkyní. Kupodivu nedochází k typické situaci, kdy před sebou stojí dvě sokyně. Tereza dokonce obdivuje manželovu milenku a obě ženy cítí vzájemnou sympatii. Pobyt ve Švýcarsku se však stává pro Terezu utrpením. Uvědomuje si, že v Praze byla na manželovi závislá citově, ale v cizí zemi je na něm závislá vším. Když se nachází na pokraji svých sil, odebere se zpět do Československa. Tomáš si uvědomuje, kolik pro něj Tereza znamená a následuje ji. V rodné zemi je ale stále pronásleduje stejný problém – Tomášovy nevěry. Tereza tak usuzuje na základě dopisů, které nachází. Jak se později ukáže, odesílatelem není milenka, ale důležitá osoba z Tomášovy minulosti.

Kundera se v „Poznámce autora“ ohlíží za více jak dvacetiletou historií románu. Kniha nejdříve vyšla v roce 1984 ve francouzském překladu Françoise Kérela (vydavatelství Gallimard) a v českém jazyce spatřila světlo světa o rok později díky Sixty-Eight Publishers. Dílo se dočkalo i filmového zpracování, které podle Kundery „má s duchem románu i s duchem jeho postav pramálo společného“. Proto po této zkušenosti autor již nepovoluje další adaptace svých děl. Nesnesitelnou lehkost bytí, jakožto román, Kundera ozvláštnil filosofickými úvahami a způsobem, jakým řadí kapitoly. První se věnuje ději knihy z pohledu Tomáše, zatímco druhá se odvíjí od Terezy. V jiné části se věnuje životu Sabiny, kde přikládá i „Malý slovník nepochopených slov“, který vysvětluje význam některých neporozumění mezi Sabinou a jejím milencem Franzem. Zde se dozvídáme jak chápe pojmy „Věrnost a zrada“, „Hudba“ nebo „Světlo a tma“ Franz a jak ne ně nahlíží Sabina. Za zmínku stojí i poslední kapitola Kareninův úsměv, kde autor až sugestivně líčí poslední chvíle milovaného psa.

Kundera Milan, Nesnesitelná lehkost bytí, 2. vydání, Atlantis, Brno, 2006, 344s., ISBN 80-7108-281-3

Zdroj foto: nakladatelství Atlantis