Chceme-li poznat Karla IV., musíme začít takzvaně od Václava. Tak zní původní, dětské, Karlovo jméno. Narodil se Elišce Přemyslovně a Janu Lucemburskému 14.května 1316 v Praze. Tehdy nemohl ani on, ani jeho věčně rozhádaní rodiče tušit, že si již jako dítě Prahu zamiluje a jednou sem přenese centrum své moci, ve kterém nakonec i zemře. Otec Jan Lucemburský neplýtval ke svému synovi žádnými něžnostmi a taktéž mu nehodlal prokazovat sympatie. Díky rozporům s Eliškou nechal mladinkého Václava internovat na hradě Křivoklát, kde se mu nevedlo zrovna nejveseleji. Věznění naštěstí netrvalo dlouho a na Václava čekala již tehdy zářivá Paříž, francouzský dvůr a také nové jméno, které přijal při biřmování: Karel. Inteligentní Karel se učil rychle a dobře, zvládl několik jazyků a byl zběhlý ve všech tehdy podstatných vědách. Velká změna nastala během francouzského pobytu i v jeho soukromí – oženil se s Blankou z Valois.

Karlův otec svěřil svému synu místo generálního místodržitele v Lucembursku. Po čase se Karel konečně navrací do Čech, aby zde zastupoval Jana Lucemburského. Česky již v tu dobu neumí, ale rychle a rád se učí jazyk rodné země. Od této chvíle jde Karlovo kariéra prudce vzhůru. Nejprve se Karel stává římským panovníkem (částečně i díky silné protekci papeže Klementa VI., který býval jeho učitelem) a po smrti Jana Lucemburského roku 1346 i naším králem. Ač se od něj čekalo, že středobod své vlády přesune do populističtějších krajů, hodlal Karel přetrvávat i nadále v Čechách, které pro něj představovaly nejpevnější bod v chaosu středověku. Osobní vztah k naší zemi se projevil i v přeformulování právní soustavy Čech – začaly existovat země Koruny české, čímž byl vyjádřen konec uzurpátorského přístupu vladaře k poddaným.

Za své vlády dal Karel dostavit katedrálu svatého Víta (její stavba započala ještě v době, kdy Karel nebyl králem, ale i tak stavbu inicioval on), postavit krom jiných hradů i známý Karlštejn, zbudovat Karlův most a založit Nové město. Možná vám krom jiného ve výčtu schází podstatný bod, kterým se vladař zapsal také do historie: založení University Karlovy. Ve školách se běžně zařazuje mezi významné počiny, které musíte při zkoušení vyjmenovat, ve skutečnosti na tento seznam náleží jen částečně. Karel Universitu nezaložil, jen jí udělil práva, takže vlastně umožnil její přežití. Universita vznikla o rok dříve (1347) a založena byla, jak bylo zvykem, církví.

Roku 1355 byl Karel IV. konečně korunován i římským císařem. V té době je již po smrti i jeho druhá manželka, Anna Falcká . Karel bude ještě tři roky sám, než pojme za ženu Annu Svídnickou. I ta mu, stejně jako Anna předchozí, umře při porodu. Jako poslední pojal za svou Alžbětu Pomořanskou.

Život Karla IV. skončil tam, kde začal – v Praze. Císař a král umírá 29.listopadu 1378 na zápal plic, nutno říci, že celkem zbytečně. Nemoc naň dolehla, když ležel v neschopnosti po nepříliš fatální zlomenině nožního krčku. Takto, poněkud neslavně, skončil majestátní život významného vladaře.