A proto jsem se rozhodla oslovit pár známých, přátel a kolegů s tím, která pohádka je zrovna ta jejich NEJ. A samozřejmě, abych jim to ulehčila, dala jsem jim vybrat z těchto šesti -Tři oříšky pro Popelku, Šíleně smutná princezna, Byl jednou jeden král, Princezna se zlatou hvězdou na čele, Pyšná princezna a Mrazík. Výsledky mě docela překvapily. Ze zhruba dvaceti lidí hlasovala většina pro Tři oříšky pro Popelku. Mladá a půvabná Libuška Šafránková okouzluje stále, přestože od její princeznovské premiéry (1.11.1973) uběhlo již 26 let. Tudíž někteří z nás jí viděli už šestadvacetkrát. Autorka Rozhledny Kateřina Valášková vztah Čechů k „Popelce“ ukazuje na příkladu své rodiny, kdy říká: „ Popelku mám nejradši už od dětství, vždy se u ní sejdeme celá rodina. Je s podivem, že nás ještě neomrzela, ale opravdu si ji nenecháme ujít. Jako malé se mi líbila Popelčina sova a rovněž její krásný bílý kůň. Za nezapomenutelný a symbolický považuji Popelčin zapomenutý střevíc. Nutno také dodat, že "naše" česko-německé“ zpracování se podle mého názoru opravdu nejlepší, jaké jsem kdy viděla."


Hned za Popelkou se v závěsu tísní dvě pohádky najednou a to Pyšná princezna a Byl jednou jeden král. Na Pyšné princezně je až příliš okatě poznat doba jejího vzniku (premiéra 26.9.1952), ale zálibu v ní nachází i dnešní děti. Vždyť kdo by nevzpomenul na efektní jízdu na kládě Miroslava a Krasomily, která se podle slov Pavly Hložkové (spolupracovnice Rozhledny) natáčela v Českosaském Švýcarsku. Nebo kde jinde se objevila zpívající květina, což například velmi fascinovalo mojí spolužačku Martinu Jiráčkovou, která podle svých slov nechápala, jak může květina zpívat. Ovšem právě Martině se k Pyšné princezně váže poměrně veselá historka, jíž mi vyprávěla. Před lety totiž měla známost s mužem jménem Zahradník, který slavil narozeniny shodou okolností těsně před Štědrým dnem. A na Štědrý den Pyšná princezna často opanovala televizní obrazovku a proto když Krasomila křičela: „Zahradníku, zavaž mi střevíček“, Martiny přítel lehce v deliriu odpovídal: „Tady jsem“…

Redaktorka Míša Wilhelmová má zřejmě také zálibu v humoru, neboť se mezi její nejoblíbenější pohádky řadí již zmíněná Byl jednou jeden král, na které obdivuje tzv. „hlášky“, čili výroky přecházející do běžné mluvy. Aneta Šimonková shlédla „krále Wericha“ poprvé na půjčené videokazetě od kamarádky, kde chyběly první minuty filmu, ale nakonec si sehnala kazetu s filmem kompletním, a tak jí kamarádka se svou neúplnou pohádkou tiše záviděla.

Šíleně smutnou princeznu z konce uvolněných let šedesátých miluji (a to doslova) já spolu s Renatou Šindelářovou. Jelikož jsme se tím pádem ocitly v podstatě v menšině, obrátila jsem se na Renatu s otázkou, proč si zrovna zvolila příběh princezny Helenky a prince Václava a ta mi sdělila: „ Líbí se mi její písničky a pokud si mám vybavit typický okamžik, tak vidím Neckáře s Vondráčkovou na loďce. Šíleně smutná princezna však můj hlas získává také díky jednoduchému a přitom svěžímu humoru. Miluji scénu s králem vzpomínajícím na bouřlivou noc, ale také se žalářníkem nosícím vězňovi barvy.“
A já musím konstatovat, že s Renatou souhlasím, protože moje pocity jsou totožné.

Princezna se zlatou hvězdou na čele vedle Mrazíka příliš neuspěla. Většina z mnou oslovených je obě jmenovala jako ty „druhé až třetí“ pohádky v žebříčku oblíbenosti. A přitom se neřadí k těm nejstarším, neboť zlatohvězdná princezna oslavila sedmačtyřicátiny a Mrazík dvaačtyřicátiny. Proti Pyšné princezně jsou „mláďata“.
Samozřejmě pohádek existují stovky a mnohé si nezískají pozornost tak široké veřejnosti, ačkoliv někteří z nás se na ně dívají se zájmem. Popelka Libuška má sestru Miroslavu Šafránkovou, která upoutala v Malé mořské víle. A zrovna tuto pohádku považuje za svou nejoblíbenější Radka Pachmanová, metodička smíchovské knihovny, k čemuž dodává: „Pamatuji si na fascinaci hudbou a mořem a úžasnými kostýmy, když jsem jako malá holčička pohádku viděla poprvé a to samozřejmě pokračuje i teď. Proto jsem ráda, když se ve vánočním vysílání ani na tuto pohádku nezapomíná. A taky se mi vybaví ten předmět z malé mořské víly, kouzelný kámen v podobě náhrdelníku a nezapomenutelná píseň - Jeden kámen bílý..., druhý kámen rudý zamyká mi ústa a v tom třetím kameni, sama sobě zkamení..."

Někteří lidé odsuzují u dospělých zájem o dětské filmy a pohádky, domnívám se ale, že trocha infantilnosti někdy neuškodí, navíc o Vánocích by měla být povolená. Vždyť skutečný život nás denně zaměstnává starostmi a povinnostmi, proto proč se nezastavit alespoň o svátcích a nechat se unášet příběhy, v nichž dobro vítězí nad zlem, a kde novomanželské páry nemusí řešit, kde budou bydlet a z čeho uživí své dítko. Ve světě pohádek je totiž snít povoleno.

A jaká je ta vaše NEJ pohádka?

Zdroj obrázku:

dreihaselnuessefueraschenbroedel.de/