Online kurz tvůrčího psaníKráva a kreténJana Slaninová: Něco mi přeletí přes nos a řekne pišMEMENTO MORIListopad Spisovatelská inspirace
Ptáci, které krmíme pečivem, umírajíOnline kurz tvůrčího psaníLidé bez dějin jsou prachFOTOREPORTÁŽ: Lake Nakuru a NaivashaFilmový muzikál ČarodějkaPůlnoc je nejtemnější hodina – jak pro koho...Liška, delfín a špaček: Jak letouny Aero získaly svá zvířecí jménaPo stopách židovské obce v Plzni: Od založení po šlojířePodstatný rozdíl mezi Stalinem a klukem s pistolíČeská verze 451 stupňů FahrenheitaAdventní koncerty? Užijte si každou minutu!Filmování s režisérem Robertem Sedláčkem
Většina odchovanců dětských domovů nemá před sebou růžový život. Završením dospělosti se zamotávají do kruhu alkoholu, rozpadajících se vztahů a agresivity. Proč? Nikdo jim nedal pocit bezpečí, sebedůvěru… I proto byl v Praze otevřen domov nový. Jiný, evidentně lepší.
Myslím, že typ domova, o kterém píšete, je jen o něco lepší alternativa k dětským domovům. Daleko silnější alternativou jsou profesionální pěstounské rodiny o maximálním počtu 6 dětí s přiděleným rodinným domem, kde se zpravidla stará žena - maminka, zatímco muž chodí do práce. A nejsou zdaleka tak nákladné. Tyto domovy nicméně vždy v nějaké míře budou asi nutné. Možná to není tak obecně známé, ale náklady na 1 dítě v dětských domovech se pohybují od 15 000 do 20 000 Kč měsíčně. Kdyby stát výběrově dal jen třetinu těchto peněz do těch rodin, či osamělým matkám,prarodičům, kterým jsou děti občas odebrány právě ze sociálních důvodů, udělal by daleko lépe. Statisticky je prokázáno, že až 2/3 chlapců z dětských domovů končí ve vězení, z pěstounských rodin je to třetina. A závěrem slogan, který jsem slyšel od zkušených vychovatelek dětského domova - Lepší špatná máma, než dobrý dětský domov. Samozřejmě to nelze brát doslovně, ale je mnoho rodin, kde nestačí zvládat výchovu ze sociálních příčin, či tyto hrají podstatnou roli.
Taky si myslím, že kdyby každá průměrná rodina přijala do své "náruče" jedno dítě z dětského domova, mohly by se domovy zrušit. Jenže každý to takhle necítí. Někdo třeba právem namítne, že by své děti stejně upřednostňoval před těmi cizími, já jsem si vždycky spíš myslela opak: Že bych to cizí protěžovala a na vlastní bych byla přísnější. Ale to také není řešení. To je někde uprostřed. Jenže je jen málo lidí, kteří v sobě mají tu potřebnou odvahu vzít si do péče cizí dítě se všemi riziky, které to přináší - a zase je tu to "ale": naše děti taky přece nepřináší jen radosti a jistoty - také nám přináší spoustu nejistot a starostí. Potom už záleží na každém zvlášť, kdo v sobě tu odvahu přece jen posbírá a kdo ne.
Myslím si, že základem by měl být kvalitní zákon o rodině, obsahující jasně stanovená pravidla pro všechny typy alternativní péče o dítě. Někdy je velký problém adoptovat dítě i pro rodinu, která už taktové jedno dítko bez problémů vychovává.
Zcela souhlasim s tim, ze pestounske rodiny jsou vybornou alternativou, ale bohuzel take celkem dobre vim, jaka strasna byrokracie se k tomu vsemu vaze a jak se nase urady mnohdy uplne nesmyslne zaseknou. Meti decaky po Cechach jsou ohromne rozdily, vubec se nedaji hazet do jednoho pytle. Ale musim rici, ze tenhle mi udelal radost, protoze kdyz vidite, jak na ta skvrnata, ktera jsou zakriknuta, nezbude ani chvilka casu, ze by si s nimi nejaky dospely pravidelne povidal, je to k placi. Rekla bych, ze tenhle detsky domov je neco mezi pestounskou rodinou a decakem. Rozhodne mu moc fandim, protoze deticky tu budou mit o dost lepsi zazemi, nez v kolektivu trikrat vetsim.
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.