Kniha „Malá zemětřesení“ však ve skutečnosti popisuje příběhy čtyř žen, ale měla bych říci spíš rodiček, které v krátké době po sobě přivedly na svět dítě. A prožívají veškeré útrapy s tím spojené, nevyspalost, nervozitu, strach, nedostatek času. Kromě toho má každá svůj vlastní problém, nepříjemnou tchyni, slavného manžela, chybějící finance...
Jak kniha stále hlouběji popisuje tyto všední starosti, nejenže vzdáleně může připomínat doplňkovou beletrii k univerzální „Péči o dítě“, ale stále víc vám připomíná další heslo, spojené s knihou, heslo napsané na samotné obálce: „Nebojte se, nejste v tom samy!“ Autorka zkušeně popisuje těhotenství, porod i poněkud roztřesenou péči prvničky o novorozené dítě. Věřím, že popisy některých situací, které živě připomínají naše vlastní životy, mohou pomoci čerstvým maminkám překonat počáteční nesnáze, protože si uvědomí, že jejich starosti jsou docela normální a že nemusí s každým zaplakáním dítěte podléhat depresi.
Avšak jiné pasáže, které možná američtí čtenáři ocení jako výchovné , působí v našich poměrech poněkud nezvykle, jako např. hysterické telefonování na záchrannou službu, kdykoliv se dítěti něco přihodí, svolávání všech kamarádek (a jejich okamžitý příchod) při rodinných krizích typu „manžel mě podvádí“ nebo popis hudebního kursu pro nejmenší, v němž rodiče vykřikují na „paní učitelku“, jak dělá pejsek a ukazují, jak vrtí pejsek ocáskem. Nevím, zda z uvedeného mám vyvodit, že američtí rodiče jsou neschopní samostatného uvažování, nebo zda do příběhu autorka vložila tolik fantazie, až působí neskutečně.
Ačkoliv se kniha nazývá „Malá zemětřesení“, neočekávejte žádný sopečný výbuch. Jedná se skutečně o zemětřesení malá. Obecně se dá říci, že v knize čas volně uplývá, žádné náhlé zvraty, napjaté situace řešené stále jako by v klidu. Přestože však jediné skutečné drama se odehrálo v minulosti a postava, jíž se týká, se s ním v příběhu pouze vyrovnává, očekávejte takové dilema jako volbu mezi manželem a tchyní či řešení osobní krize po manželově nevěře. Nemusíte se jen bát přílišných emocí, můžete se nechat unášet proudem příběhu a těšit se na konec, který nezklame milovníky happyendů. Zřejmě i díky tomuto rozuzlení, tolik typickému pro Ameriku, přivedl také studio Universal Pictures k nápadu, že příběh zfilmuje. Jennifer Weinerová se ostatně dočkala i zfilmování dalšího svého románu "Zná ji jako svý boty".

Zdroj fotografie: www.metafora.cz