T-Mobile aréna se rychle plnila lidmi, dlouhé fronty zoufale přešlapovaly v drobných kapičkách deště u každého vchodu. Koncům lidských mas nebude souzeno ani vidět první předskokany – klučičí kapelu Prowizorium. Druhým, o něco déle hrajícím hostem byla slovenská skupina PEHA. Na pódiu se tak alespoň na chvíli ukázala nějaká ženská duše v podobě Katky Knechtové, aby začala povzbouzením publikum pomalu přivádět do varu. Skandování však samozřejmě ještě nedosahovalo intenzity, které se již za pár okamžiků má dočkat celá Kryštofovská formace.

Předskokanská éra po hodině skončila a pro stojící fanoušky nastala dlouhá doba nicoty. Kryštof začal připravovat svou velkou show. V půli pódia byla spuštěna temná opona a pozorný fanoušek jen sem-tam zahlédl nohy některého ze členů kapely. Až se konečně T-Mobile aréna zahalila do pláště tmy a na molu se pod železnou konstrukcí vyloupla kapela. Z Richarda však zůstal jen hlas, zraky diváků ho marně hledaly mezi ostatními členy kapely. Dokud nespadla již zmíněná opona a všem se zatajil dech. Nad pódiem se vznášela ohromná kovová krychle, jasná to symbolika celého turné a ve svém středu hostila hrajícího a zpívajícího Krajča. Lesklý tvar měnil barvy podle nasvícení a písniček, se kterými se Kryštof vytasil. Od fosforově zelené přes modrou do vínova. Spektrum písniček do sebe zahrnulo i nové hity z čerstvé novinky – alba Rubikon.
Kryštof se rozhodl o originální krok. Své album křtili na každém z koncertů celé šňůry. Nejinak tomu bylo i v Praze. A jak Richard pravil, Cdéčko by měl křtít někdo, kdo má jejich kapelu opravdu rád. A kdo má své kapely radši než fanoušci? Všichni by se na pódium nevešli, tak byla vybrána alespoň zástupkyně něžného pohlaví. Monika, překvapivě ne Pražanda, ale z České Lípy. Mladinká slečna si nechala s otevřením šampaňského od Richarda pomoci, ten si pro změnu neodpustil poznámku, že asi ještě moc zkušeností nemá (s otvíráním šampaňského, samozřejmě). Koncert se rozjel do své druhé poloviny…

Mlha se valila mezi poskakující a skandující diváky, kotel přetékal lidmi. Richard se povozil v krychli až nad publikum a dokonce si zašplhal po konstrukci. Z kapely, která rozjela svou performanci s plnou vervou, jen kapal pot. Další slovní pauza byla charitativní. Kapela totiž pojala před časem poněkud potřeštěný nápad, uskutečnit individuální sázky na prodejnost svých CD a návštěvnost koncertů. Prohráli jedinou – T-Mobile arénu mělo naplnit 10 000 lidí. K vítězství chybělo necelých 500… I tak ale kapela vyhrála přes 35 000. Ty předala kapela zástupkyni neziskovky jménem Plaváček. Odvětví činnosti je kapele bezesporu blízké, Plaváček vyhledává mladé talenty a pomáhá jim s uměleckým rozvojem (platí učitele, nástroje atd.).
Koncert se chýlil ke konci, halou zněly nejznámější melodie Noc je symfonie. .. Richard Krajčo se vyznal, že má rád Robbieho Williamse. Od něj odkoukal kvantitativní trik na diváky. Nechť všichni vytáhnou mobily nad hlavu a posvítí, ať může kapela vidět, kolik nás tu je. Stovky světlušek vzlétly vzhůru, tóny doznívaly.
Kapela se odpoklonkovala do zákulisí, T-Mobile aréna ryčela po dalším kousku. Atmosféra byla dokonalá. Nezůstalo jen u jednoho přídavku, Richard dokonce dojetím zaslzel. Koncert Kryštof zakončil písničkou Jízda v protisměru.
Kdo by si myslel, že Kryštofům stoupla sláva do hlavy a budou mít tendenci se po koncertě hned vytratit (po vzoru Madonny), mýlil by se. Patnáct minut uplynulo, Kryštofové byli zpět, tentokráte na autogramiádu.

Zdroj fotografií: www.krystof.net