Kdysi mi připadalo zvláštní, jak se my lidé snažíme vyrovnávat s hroznými událostmi a neblahými epochami našich dějin jejich neustálým připomínáním, jako bychom se jim snad ani nesnažili uniknout a nechat je kdesi ukryté v almaře společně se svatební výbavou naší prababičky.

Nedávno jsme na škole měli vzácnou návštěvu, na besedu k nám přišli čtyři pánové, co pamatují zločiny komunismu. Jeden z nich nám na odchodu řekl, že nesmíme pamatovat jen na lidi, kteří se zlu dokázali postavit, ale také na ty, kteří jím byli. Ano, je nezbytně nutné, pamatovat si je, aby se dějiny už nikdy nemusely opakovat.

Právě titulní báseň sbírky dokonale plní úlohu ilustrace šílené dobové kulisy a připomíná veškeré její absurdity. Lze až v konečcích prstů cítit, jak nedýchatelno v ní bylo, jak moc se v ní autor dusil:

"Lze s plným pupkem mžourat

a sáti toskajské

a poté krotce kňourat

veršíky lokajské

Lze kráčet cestou vyjetou

a nepohlédnot zpátky

…

Dát tupcům pocit lordů

Být dvorním holičem

Mít roztlemenou mordu

a kušnit o ničem

…

Nuž promiňte mi prosím

Promiňte vážení

Že dosud hlavu nosím

Která je k myšlení…“

Z dalších básní bych jmenovala především Monology, které citlivě a přitom věcně vypráví o mlčení a odcizení dvou lidí ve vztahu:

„…

Mlčíme – ty i já -,

pak promluvíme znova,

život je prožitý,

a v rohu mlčí běsi:

mluvíme – já i ty -,

a nerozumíme si.“

Knihu doplňují ilustrace Marlena Kryla. Sbírka obsahuje celkem 21 básní, tématicky i náladově se od sebe lišících a velmi kvalitních. Každý si mezi nimi zajisté najde tu svou.

Zdroj fotografie: www.dokoran.cz