Živana Popovičová (Barbora Poláková) žije svůj běžný středostavovský život a doufá, že její muž dosáhne konečně významného politického postavení. Neboť peněz se rodině nedostává a kromě školáka Raka (Roman Štabrňák) pod svými křídly chová Živana i vdanou dceru Daru ( Izabela Kapiasová) a především jejího nezdárného muže úředníka Čeda (Michal Dalecký). Živana ve své malosti pošilhává po movitějších sousedkách a sní o materiálním štěstí. A pak se to stane, její manžel Sima (Vojtěch Bárta) dosáhne za dramatických okolností postu ministra a z obyčejné nevzdělané Živany je náhle PANÍ MINISTROVÁ se všemi poctami, které její nové roli náleží. Do prosté domácnosti přibude lepší nábytek a i Živana hnědé sukně vymění za elegantní a luxusní šaty. Ovšem ona se ale proměňuje i vnitřně, protože chápe, že teď dostala šanci ukázat světu, jaká dáma se v ní skrývá. Aby svou proměnu korunovala vymyšlením plánu, jak dceru Daru oženit za někoho významnějšího, než je její Čeda. Nenápadný ministerský písař Pera (Lukáš Příkazký) se mění na jakéhosi osobního sekretáře paní Živany a za pomocí něho se snaží svůj bláznivý nápad realizovat.
Dramatik Nušić tedy svou hru vystavěl na poměrně banální zápletce, jejíž vývoj lze předvídat, přesto zůstává svým námětem aktuální. Podobné Živany prošly dějinami v mnoha obměnách, stačí si vzpomenout třeba na naši Martu Gottwaldovou a jiné. Přestože děj je tedy velmi předvídatelný, v tomto případě drama výrazně povznesl naprosto strhující výkon hlavní představitelky Barbory Polákové, která navzdory svému mládí zvládla matku středního věku držící celou svou rodinu v pevných okovech, skvěle. Kdy navíc její hloupost a touha po okázalosti z ní čiší na každém kroku. Ale ona sama by si to rozhodně nepřiznala ani sobě ani druhým. Onen kouzelný a jedinečný rozpor toho, jak vnímá okolí Živanu, která se mění pomalu v monstrum rozhodnuté zasáhnout do manželského štěstí dcery Dary a zničit je za každou cenu, a to jak ona vnímá samu sebe, Barbora Poláková vystihla naprosto přesvědčivě. A s ním veškeré společenské Živaniny prohřešky, kotrmelce i extrémní snahu po zviditelnění. Její Živana oplývá potřebným zemitým temperamentem a nebývalou cílevědomostí, s níž se snaží zbavit nepohodlných a vyšplhat se mezi nejoslnivější dámy své země. Ale její minulost, její rodina i staří přátelé se za ní vlečou dál. A tak zasvětí do svého záměru provdat znovu dceru i strýce Vasu (Jan Konečný), který vyžaduje, aby se postarala o své příbuzné a zajistila jim dobré úřednické posty, a zaplete do ni i služku, jež pomocí vysokých bot má svést fetišisticky zaměřeného Čedu.

Právě protagonista Čedy Michal Dalecký patřil podle mého názoru k nejslabšímu článku představení. Výkony ostatních kromě Polákové byly výtečné. Klasicky zapamatovatelným zůstal Roman Štabrňák v drobné roli zlobivého školáka Raky. I ušmudlaná služebná Anka, špatně Živanou placená, v podání Markéty Stehlíkové přesvědčila o svém nezáviděníhodném údělu. Kdo však spolu s Polákovou čněl nad ostatní, tak to byl Lukáš Příkazký v roli Pery, nenápadný, šedivý, ale dostatečně vlezlý a všudypřítomný člověk se snahou vycházet se všemi dobře, a hlavně se dobře uvést u paní ministrové. Ta jeho ochoty samozřejmě hojně využívá, protože právě Pera se někdy stával, jak už to bývá, skrytým strůjcem některých změn. Bytost využívaná proto, aby i ona mohla ze stínu využívat. Ve spojení s nevzdělanou Živanou v podstatě řídí sled událostí. Tím má drama velmi nadčasové téma, které asi přežije všechny režimy, protože v každém se na vysoké posty dostávají občas lidé, kteří sami, nebo jejich nejbližší nejsou připraveni na úlohu veřejného „majetku“ vystaveného pozornosti svých spoluobčanů, tlaku médií a politických protivníků. Každopádně tato karikatura manželky lecjakého politika vzbuzuje mrazení a zároveň smích, a z této tragikomické polohy občas ostře vyčnívá podivná obludnost jejího jednání…

Nejbližší představení Paní ministrové můžete shlédnout zítra 19.12. 2006 v Divadle DISK od 19.30. a nebo pak až 22. 1. 2007.