Děti se pár dní z nového přírůstku do rodiny těší, když ale posléze zjistí, že jejich nový miláček vyžaduje neodkladnou pravidelnou každodenní péči, už ho nechtějí a rodiče jej raději odvezou do útulku, v horším případě uvážou někde na opuštěném místě, nezřídka v lese. Marně pak lají majitelé útulků a apelují na veřejnost, aby se před pořízením zvířete-dárku svým dětem raději dvakrát rozmysleli a zvážili všechny plusy i mínusy, jež starost o malé zvířátko obnáší. Příštím rokem se vše opět opakuje…

Co všechno tedy starání se o psa (nejlepší to ilustrativní příklad) znamená? Začne-li dítě žadonit, že chce zvířecího kamaráda, je dobré nejdříve zjistit, zda jde o chvilkový rozmar či o vážný zájem dlouhodobého charakteru. Známá přísná věta: "Dostaneš psa, ale musíš se pak o něj starat", patrně nebude dostatečnou zárukou. Odpoví.li malý synek, že jeho kamarád má taky nové štěně, pak je původ zájmu evidentní.

Rodiče také často nezváží všechny aspekty, které se k chovu zvířete váží. Mnohdy totiž nedoceňují fakt, že pořízení si psa je něco jako nové dítě. Každodenní starost, venčení i třikrát denně, krmení a dostatek pitné vody, zajištění očkování, návštěvy veterináře, výchova a výcvik, kartáčování a tak dále. Teprve po zajištění všech těchto i jiných povinností, jež na sebe nový majitel bere, nový přírůstek v rodině přináší do domova radost. A to všechno ne jen na prázdniny, ale třeba až na patnáct let.

Důležité je také uvést, že ačkoli rodiče pořízení psa podmiňují tím, že se o něj dítě bude starat, není myslitelné, aby dítě psovi zajistilo veškerou péči. Dítě ještě nemá dostatečně vyvinutou zodpovědnost, nedokáže řadu věcí domyslet do důsledků a nemá dostatečné vědomosti, jaké se k výchově psa váží. Dítě samo nevezme psa a nezajde s ním k veterináři, když je třeba, nedá mu správný výcvik (pokud vůbec nějaký) a zpravidla ani nemá finanční prostředky k zajištění dobré péče. Téměř veškerá zodpovědnost a péče tedy padá na bedra dospělých, od nichž se dítě může pouze učit.

Zvířetem obdarovanými nemusejí být nutně děti. Jsou případy, kdy naopak děti (již dospělé) chtějí udělat radost svým starým rodičům, aby v důchodu nebyli tak sami, a pořídí jim štěně. Takové štěně je ale plné energie a hlavně potřebuje výchovu, když ne výcvik. Musí se naučit poslouchat alespoň základní povely: ke mně, zůstaň, sedni, lehni a podobně. Staří lidé ale vzhledem ke svým sníženým schopnostem se pohybovat zpravidla nemohou malému psovi zajistit dostatek pohybu ani výcvik a zvíře poté "zvlčí". Majitele neposlouchá a může být i agresivní, napadat jiné psy či lidi. Takový pes je pak odsouzen k žití na vodítku a bez sociálních kontaktů, tedy bez možnosti se stýkat s jinými psy v okolí, a jeho život je poněkud promarněn.

Pochopitelně nejde pouze o psy či kočky. Jako vánoční dárek může skončit také andulka, leguán, želva, morče, křeček nebo fretka. Ať již ale jde o jakékoli zvířátko, lidé by neměli podléhat prvním dojmům z roztomilosti těchto tvorů a spíš si uvědomit a zjistit předem, co všechno je čeká, pořídí-li si něco takového domů. Nejlépe je asi zajít za odborným chovatelem, do útulku, zverimexu či aspoň za známým, jenž vyhlédnutou ratolest již nějakou dobu chová. Ale každoroční mravokárné apely na veřejnost jsou asi marné...


Zdroj fotografie:
http://www.psi-kocky.cz/blog/evik_m/zvir - e_jako_vanocni_darek -