Anglie se k americkým koloniím chovala velmi panovačně. Americké osadníky trápila především vysokými daněmi, uvalenými na ně bez jejich souhlasu a dokonce bez jakéhokoliv zastoupení amerických osadníků v britském parlamentu. Velmi nepříjemný byl pro kolonie také fakt, že Anglie podporovala starou námořní politiku, což v důsledku znamenalo, že osadníci vyváželi do Anglie suroviny a jim byly dováženy hotové produkty.

Situace se značně přiostřila, když Anglie uvalila obzvláště vysoká dovozní cla na čaj a melasu. Tento fakt vzbudil mezi americkými vlastenci značnou nevoli a přinutil je vymyslet plán, jak Angličanům ukázat svůj odpor.

Původně chtěli obyvatelé postupovat podle pokynů guvernéra. Toho ale nezastihli doma a tak se několik nejradikálnějších vlastenců převléklo za Indiány a rozhodlo se vzniklou situaci vyřešit po svém. Radikálové se rozdělili do tří skupin, z nichž každá bezpodmínečně poslouchala svého velitele. Společně potom vyházeli všechen čaj ze všech tří lodí do moře a pokojně se rozešli domů. Údajně to byla velice tichá noc, která se obešla bez jakéhokoliv konfliktu.

Až ráno se ukázalo, co se vlastně stalo. Krabice s čajem plavaly na hladině a byly postupně rozptýleny po celém bostonském přístavu.

Anglie na tuto protestní akci reagovala tzv. netolerančními zákony, schválenými v roce 1774, kterými bostonský přístav uzavřela pro obchod, ve městě byli rozmístěni vojáci a volené koloniální shromáždění nahradilo nové, jmenované britským guvernérem.

Tato odvetná opatření se stala jednou z rozbušek války za nezávislost. A tak čaj, i když nepřímo, stál u zrodu jedné z nejvýznamnějších zemí, Spojených států amerických.

Udělejte si test, kolik toho víte o Bostonském pití čaje zde.

Zdroj fotografie: politicaldogs.org