Západní křesťanství si připomíná památku Zjevení Páně, či Tří králů 6. ledna, tedy o Epifanii. Východní církve vzpomínají na příchod mudrců do Betléma o svátku Narození Páně - 25. prosince. Obsahově se oba svátky podobají, jen o Zjevení se Bůh zjevuje jako malé dítě i nevěřícím nebo jinověrcům v podobě symbolických postav, původně chaldejských hvězdopravců nebo mudrců. Teprve později se jejich počet ustálil na tři, patrně podle třech darů, o nichž se zmiňuje Matoušovo evangelium.Na příchod krále je upozornila hvězda a šli se mu poklonit.V pozdějších legendách, asi v 7. století, dostali i jména - Kašpar, Melichar a Baltazar - a každému z nich byly přiděleny dary, jež měli Ježíškovi přinést: zlato, kadidlo a myrhu.

V našich zemích převládala volná interpretace arménské verze apokryfů z 8. století a královský původ mudrců se nezpochybňoval. Nejstarší muž se nejčastěji nazýval Melkon, Mechior či Melichar, prostřední Balthazar, Belsazar nebo Balzar. Oba měli bílou pleť. Jako nejmladší král byl zobrazován Caspar neboli Kašpar. Od 14. století se na obrazech objevoval jako urostlý muž tmavé pleti. Ikonografické zobrazení se však nedrželo přísných pravidel a podoba králů se měnila. Dnes za nejstaršího považujeme Kašpara a černá tvář zdobí Baltazara.

O svátků Tří králů se lidé nejen bavili, ale věřili v jeho mocné působení. Již ve středověku chodili chlapci s hvězdou a zpívali náboženské písně s tématikou narození. V předvečer svátku se někde věštila délka života. S východem první večerní hvězdy všichni v rodině zapálili stejně vysoké a silné voskovice a nechali je pomalu hořet. Komu svíce dohořela jako první, ten zemřel podle pověry nejdříve. Když dým z stoupal vzhůru a plamínek hořel jasně a čistě, dostal se její šťastný majitel po smrti do nebe. Pokud svíce prskala, dým směřoval dolů, čekalo na ubohého peklo. Jinde se zase lilo olovo a pouštěly lodičky ze skořápek ořechů se zapálenými svíčkami podobně jako o Vánocích. Mladá děvčata se ještě před východem slunce potírala sněhem, aby měla v novém roce pleť svěží a bílou jako Panenka Marie.
Od konce středověku je v západní Evropě v pramenech doložen obyčej žehnání vody, křídy a kadidla a následné žehnáni obydlí. Od dob třicetileté války obcházel na Tři krále všechny domy ve vesnici kněz spolu s ministranty, kostelníkem, učitelem a žáky. Kněz se modlil a vykuřoval dům kadidlem nebo kropil světnice svěcenou vodou, ostatní zpívali. Na dveře napsal kněz svěcenou křídou velká písmena K(C) + M + B, což spíše než iniciály králů znamená „Christus mansionem benedicat“, v překladu „Kristus žehnej tomuto domu“ a příslušný letopočet. S příchodem jezuitů do Čech začíná tradice tříkrálových divadelních představení.



Zdroj fotografií: www.moje-rodina.cz,www.vira.cz