Na besedu dorazilo neuvěřitelné množství lidí. Sama bych nevěřila tomu, že je o tohoto židovského autora tak obrovský zájem - a nebyla jsem jediná, kdo tím byl překvapený. Organizátoři museli honem zajistit prostornější sál, neboť bychom se do původně zamluvené literární kavárny všichni nevešli. I to Lustig vtipně okomentoval: „Tolik lidí jsem naposledy viděl na Spartakiádě.“

Byl by dobrý komik, myslím si. A dovedu si představit, že byl jako profesor mezi studenty velmi oblíbený. Tuhle roli vyučujícího nám ostatně živě předvedl, když se opakovaně snažil vtáhnout publikum do diskuse. „Jaký je rozdíl mezi životem a literaturou?“ zkoušel nás třeba, své dočasné žáky. A nepokračoval dál, dokud se nenašel odvážlivec, který by se mu pokusil odpovědět. Až potom nám láskyplně povídal o literatuře, která je příběhem od A do Z, která dokresluje, barví, ale také prozrazuje jen náznakem (za mistra náznaku považuje Ernesta Hemingwaye). Poté Lustig vyprávěl o své první knize, kterou napsal ihned po svém návratu z lágru a odnesl ji do Mladé fronty. Redaktoři sice knihu přijali, líbila se jim její autentičnost, ale Lustig si vydání přes noc rozmyslel. Měl dojem, že román není dost dobře napsaný, a tak se do nakladatelství vrátil. Pak ho přepisoval znovu a znovu a nakonec ho přepracoval do povídek, jež známe jako sbírku „Noc a naděje“ (vyšla v roce 1957).

Lustig hovořil i o své zcela nové knize „Nemáme na vybranou“, která teprve vyjde. Kniha pojednává o izraelském pilotovi, jenž letí do arabské vesnice k soudu a vzývá spravedlnost. Lustig povídá, povídá a náhle se začne podivovat nad tím, že jeho knihy čte tolik mladých lidí. „Hledají způsob přežít,“ hodnotí a zmiňuje se i o další aktivitě mladších ročníků v podobě projektu „Zmizelí sousedé“, který v září 1999 vyhlásilo Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze. Lustigovo židovství z něj sálá jako teplo z kamen. Vypadá to, že ať se začne bavit o čemkoliv, nakonec se vždy nějak dostane k holocaustu. A pokaždé se zajímavou pointou, která udržuje posluchače v pozornosti. A nikdy se u tématu nezdrží zbytečně dlouho. Nepoučuje, dává náměty k zamyšlení.
 

Podobně jako s vyprávěním o Americe, která k Lustigovi patří. Vylíčil nám ji jako zemi, ve které můžete najít tisíc důvodů, proč byste v ní nežili, ale také jich najdete tři tisíce proč ano. Důležitý faktor tu hraje svoboda. Lustigovi se líbí, že zde lidé žijí tak, aby se měli dobře. Nepořídí si dům v šedesáti, až na něj našetří, pořídí si ho ve dvaceti, i když na dluh, který splácí, ale užívají života, dokud mohou. Lustigův příjezd byl typicky emigrantský. Dorazil do Ameriky s deseti dolary v kapse a prvních osm dolarů utratil hned na letišti za poslíčka, který mu přenesl pár metrů kufry. Se zbývajícími dvěma dolary pak vyrazil do ulic a uvědomil si, že „tady jsou milióny Arnoštů“. Arnošt Lustig měl naštěstí Americe co nabídnout, své životní zkušenosti, znalosti a humor, a tak se stal učitelem.

O České republice Lustig ironicky konstatuje: „Je to úžasný stát. Zřejmě jediný na světě, kde se vláda sedm měsíců hádá o to, jak bude vládnout, zatímco všechno funguje.“ Za nedostatek považuje zákony vedoucí k uvolněné morálce. „Tady se zhasne a krade,“ tvrdí. Líbí se mu ovšem, že Čechové to snáší s humorem sobě vlastním. V tomto smyslu Lustig náležitě dokazuje, že i on má českou krev a humoru v sobě skrývá dost a dost. Sál se každou chvílí otřásá smíchy nad jeho trefnými poznámkami. Jednou z posledních komentuje své nedávné kulatiny: „Všichni se chtěj dožít vyššího věku, ale ten mozek, to je ementál.“

Besedu přirozeně ukončuje autogramiáda a Lustig s chutí vepisuje do knih převažující ženská jména. „Jak se jmenujete? Jarmila? No tak píšu Jarmilce...“ S šibalským výrazem jemně flirtuje a jako správný umělec tak odhaluje tu svou část bohéma, kterou již naznačil při vyprávění. "Já jako muž vnímám ženu esteticky zezadu a eroticky zepředu."

Byl to báječný oduševnělý večer plný humoru. Přestože se tu mluvilo i o holocaustu. Arnošt Lustig zkrátka umí správně namíchat smutné a veselé ingredience života, umí probouzet lidskost. Odcházím s povznesenou náladou a cenným podpisem v knize. Díky, pane Lustigu!

_{Arnošt Lustig při autogramiádě}
 

_{Zdroj foto nahoře: veskole.cz}