Čaj znali a navykli si na něj - ač to Britové jistě neradi slyší - nejprve Francouzi. Čaj byl ve Francii velmi oblíbený u vyšších společenských vrstev a věřilo se také v jeho léčivé účinky. Podle jednoho tradičního příběhu ho do Anglie z Portugalska přivezla Catherine, manželka anglického krále. Samotný čaj se brzy stal populární v nejvyšších společenských kruzích.

Čaj byl v Británii zpočátku velmi drahý a tak byl také velmi společensky ceněný. Nejprve byl k dostání pouze v obchodech, později si jen ti nejbohatší mohli dovolit zakoupit nějaký domů.

Na začátku 18. století se čaj stal ještě populárnějším díky královně Anně, která si ho vybrala za svůj oficiální ranní nápoj. V době průmyslové revoluce se tradice pití čaje rozšířila do všech vrstev společnosti. V rodinách byl čaj servírován spolu s masem, chlebem, sýrem a nakládanou zeleninou. Vše se odehrávalo u vysokých stolů, proto se pro tento zvyk ujal název "high tea" (vysoký čaj).

Předtím, než se v Británii zabydlela tradice čaje o páté, znali Britové pouze dvě jídla přes den - snídani (obvykle pečivo, hovězí a pivo) a večeři (velice vydatné jídlo na samém konci dne). Mezi oběma jídly byl navíc velký časový interval.

Tradici čaje o páté zavedla jistá Anna Maria Stanhope, vévodkyně z Bedfordu, které se zdála časová prodleva mezi snídaní a večeří příliš dlouhá a z touhy po ukojení hladu (byla v té době těhotná) vymyslela tento příjemný rituál.

Nejprve si posílala svého sluhu do kuchyně pro čaj a nějaké pečivo, až později se rozhodla, dle francouzského zvyku, sezvat vždy na pátou odpoledne své přátele. Čajový dýchánek se stal také příležitostí pro setkávání.

Vévodkyně z Bedfordu v servírování čaje pokračovala i v Londýně a tento rituál se brzy rozšířil nejen mezi její přátele a stal se tak lokálním fenoménem.

Zdroj fotografie: google.com