Film „Nuda v Brně“ rozhodně není jen příběhem o tom, jak se jeden panic připravoval a následně uskutečnil svůj první milostný akt, ale také možná nechtěně poukazuje na psychické zneužívání retardovaných dětí rodiči a rovněž dal prostor Miroslavu Donutilovi, aby si zahrál v podstatě sám sebe (zde herce Miroslava Norbachera) před lety, kdy skutečně byl jedním z mnoha brněnských herců a po Praze jen mohl pošilhávat. A jak už tomu bývá, osudy většiny aktérů příběhu se octnou v jedné hospodě, aniž by se o sebe vzájemně zajímali a i když se jejich cesty z hospody rozdělí, nakonec se někteří setkají. Ovšem to předbíhám události.

Hlavní postava retardovaného Standy (Jan Budař) se na závodech střetne s podobně duševně vybavenou dívkou Olinkou (Kateřina Holánová) a vznikne z toho láska na dálku. Zatímco totiž Standa v Bruntále prochází teoretickým školením bratra Jardy (Martin Pechlát) v milostných záležitostech, Olinka bydlí v Brně s matkou Miriam (Jaroslava Pokorná). Matka se o ní tzv.“bojí“ a proto jí pořád kontroluje. Dalo by se říci, že matčino chování stojí na hranici opičí lásky a citového vydírání. Nicméně cit k muži a touha je mnohem silnější než poslušnost k matce. A tak nakonec Olinka obětuje panenství Standovi, ačkoliv se matka nečekaně vrátí domů.

Nudit se tedy určitě nebudete. Pokud totiž dva mladíci vyrazí na pánskou jízdu, obvykle z toho kouká tragikomická podívaná. V Brně jsou sice večer ulice, na rozdíl od Prahy, tiše prázdné. Ale vstoupíte-li do jakéhokoliv nočního podniku, zjistíte, že Brňané se rozhodně bavit umí a není tomu jinak u našich hrdinů.

Tento černobílý film divadelního režiséra Vladimíra Morávka záměrně pojatý jako dokument poodhaluje křehké mezilidské vztahy. Nevyhýbá se ani unavenosti z letitého manželství v postavě herce Miroslava i ženské osamělosti hned v několika podobách – Olininy matky , psycholožky Vlasty (Pavla Tomicová) s níž herec Miroslav stráví pár prchavých tělesných okamžiků a Olžiny kamarádky, která poskytne „nocleh“ Jardovi. A protože v hrdinech nehrdinech filmu tedy jistě najdete sebe, či svoje známé, budete mít po jeho shlédnutí určitě nad čím přemýšlet a to snad byl i záměr tvůrců, nevytvořit plochou podívanou, ale dílo nutící nás podívat se z nadhledu na vlastní život a jeho prožívání.