Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  úterý 18.2.2025, svátek má Gizela 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


O sudičkách

21.01.2007   Jaromír Komorous   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

O sudičkáchSudba je břemeno, které vláčíme s sebou celý život. Rikšu si nenajímejte, neušlápne to. Taxíka nemá cenu platit. To už je lepší se smířit s osudem.


Sudičky se mi postavily nad kolébku, složily ruce pod prsa a kdybych nebyl úplně malinký, nezbývalo by mi, než jim přiznat jakousi grácii, která se mi pak holt líbila celý život. Dělal jsem, že je nevidím, houby platné. Kašlaly na to, že tohle první lůžko mám už vystlané řečmi celé rodiny. Přišly dělat svou práci.
"Zase jeden bejček," řekla jedna, "ještě o tom ale neví."
"On to zvládne, viď, maličký. Dáš tu pracku pryč, prevíte!" řekla druhá a pode mě s určitým udiveným vztekem hodila notové papíry a pár tužek.
"To jsi se předala," ušklíbla se třetí. Neříkalo mi to nic, ale přehnula se přes mé lůžko a něco naskládala úplně na druhou stranu té kolébky, trochu mě naklonila na stranu a já se svalil hlavičkou do jejího výstřihu a dost to na mě zapůsobilo a až mnohem později jsem se dozvěděl, že ještěřice to takhle dělají vždycky, aby to vypadalo jako náhoda, ale klepou se, aby k ní vůbec došlo.
"Tak, paňáre," řekla jazýčkem dvorní dámy. "Tak, paňáre, máš to tam a dělej, co umíš. Jdem, holky," urovnala si na bocích sukni a přejela rukama živůtek. Fakt jsem si to pamatoval.
"A co jsi mu přidělila ty?" zeptaly se té první.
"Ále. To se teď nepozná," řekla. "A ty?" podívala se po té třetí, co ke mně skoro spadla.
"Taky tak."
A šly po svém.
Párkrát se objevily, nastražily jablko, já se poctivě nachytal, šel jsem po něm, jasně, byl jsem adekvátně starší, smysly patřičně zastřeny. Sotva vždycky vypily kávu, ani nevím, jak se dopravovaly. Možná na koštěti, před barákem jsem je neviděl.
Jediné, co si z těch let pamatuji, byly jejich dlouhé, nádherné nohy.


Zdroj fotografií:www.avik.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0406 s