Posměváček z pavilonu opic
15.01.2007
Jindřiška Kodíčková
Literatura
15. ledna 1622 nebo už také o den dříve se v poměrně bohaté čalounické rodině narodil Jean – Baptiste Poquelin. Toho dne byl také v kostele sv. Eustacha v Paříži pokřtěn. Jako prvorozený syn měl životní dráhu načrtnutou už v kolébce. Stejně jako pradědu, dědečkovi i otci, neměl uniknout osud v podobě oblékání královských divanů, sofá a křesílek.
V tom případě by asi dospěl i zemřel v zapomenutí. Protože v něm dřímal neklidný duch, dokázal se svěrací kazajce osudu vzepřít. Po studiích, jež mu umožnil otec, nakrátko přičichl k čalounickým látkám, ale velice záhy odešel s divadelní společností, s níž spojil svůj osud již na dobro. Nebylo to jednoduché, žil v dluzích, na útěku před věřiteli, až mu pomohla přízeň krále Ludvíka XIV. Jako herec vážných rolí příliš neoslnil, v satirických komediích se našel. Ale největší slávu mi přineslo psaní divadelních her. Nejenom slávu, ale i trápení. Protože si nedával pozor na pusu, tedy spíš na pero, tepal nešvary společnost i jednotlivců, nešetřil šlechtu, měšťáky, ale hlavně církev. A potrefená husa se ozvala! Hrozila hranicí, peklem a to polekalo i krále.
Ještě možná nevíte, o kom je řeč, ale napoví letmý výčet jeho her, jež díky tomu, že psal o obyčejných lidech s běžnými i nepěknými vlastnostmi, se staly evergrýny i současných divadel. A diváci se v jeho živoucích postavách nacházejí stále, jako i jejich předci před čtyřmii sty lety: &Skola pro ženy, Sňatek z donucení, kontroverzní a zakázaný Tartuffe, Láska lékařem, Lakomec, Amfytrion, Skapinova šibalství, Don Juan, Misantrop, Zdravý nemocný... Ano, již víte, jedná se o Moliéra.
S Moliérovým životem je spjata skandální historka, která se tak zahnízdila v povědomí jeho životopisců, že ačkoli pro ní neexistují pražádné podklady, nikdo ji neopomene připomenout. V únoru 1662 se „starý“ Moliére oženil s mladičkou dívkou Armandou, členkou jeho souboru. Na tom by ještě nebylo nic skandálního, spíš by se sňatek dal vysvětlit tím, že ač tepal ve svých hrách milostnou naivitu tokajících starců a záludnost mladičkých nevěst, sám se chytil do pasti. Ovšem problém z toho vytvořili Moliérovi nepřátelé, když počali tvrdit, že tajemná Armanda není sestra jeho bývalé družky, ale jeho vlastní dcera. Domnělého incestu se chopila církev a vyřizovala si tak s nepříjemným moralistou otevřené účty. Bohužel přes veškeré snahy historiků se nenašly žádné doklady, jež by situaci uspokojivě uzavřely.
Pokud Vás osud posměváčka a moralisty zaujal, chcete vědět, proč je nadpis takový, jaký je, proč byl zakázán Tartuffe, jaké měl vztahy s králem Slunce, proč odešel s divadlem, zda-li měl potomky, kdo byla Madeleine, hlouběji se seznámit s jeho nesmrtelným dílem, nahlédněte do zajímavé kompilace Jana P. Kučery Moliére, kterou na sklonku loňského roku vydalo nakladatelství PASEKA. Kniha přináší komplexní pohled na život slavného komediografa, snaží se ho očistit od snůšek nepodložených povídaček. To ale jde docela ztěžka, protože pramenů se jaksi nedostává. A že by v bádání došlo k nějakému zásadnímu posunu, lze očekávat jen těžko.
Zdroj fotografie: hr.wikipedia.org