U nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška Tenkrát v májiTisíckrát pozdravujeme tebePánská volenkaPomsta
Povím-li Rómeo, musím říct Alfa XOXO a ASAPPřed válkou studovala architekturu, dnes zachraňuje psy z frontyKonzervatoř Taneční centrum Praha uvede absolventská představeníHvězdy nectím, ale podléhám onomu trenduKde jsme ještě nebyli...Medvídkovi Pú ze Stokorcového lesa je 100 letChyše Karla Čapka15 let po zavraždění Simony MonyovéGoldbergovi od 10.6. na FilmBox Comedy, tak to je návrat do osmdesátek!Valinovi VlciDoktor chybně zvaný O-O
| Daroval jsi mi úsměvy a neumím si představit, že by mi kdy někdo chtěl dát víc A jestliže dalšího už nic od tebe nedostanu přece je nepřestanu v srdci mít A pokusím se je neztratit Snad jen jedenkrát bych znejistěla A to bych myslím vážně měla (Kdyby spadlo nebe) A přece cítím že ani tehdy bych se nezachvěla A zůstala bych celá bez sebemenších změn Však pod tvým úsměvem na tisíc kousků ženy rozpadnu se v okamžení Zdroj fotografie: Renata &Sindelářová |
Jak to chápu... :-)
Ale teĎ upřímně. Co cítíš, když se smějem my dvě spolu?? :-))))))))) A co takhle napsat nějakou báseň na oslavu "pouhých" přátelských úsměvů?
Pěkná slova a pravidlo: úsměv můžeš dát i když jsi smutná. Ať máš stále úsměv na tváři. Petr
Petr to vystihl, tak nějak jsem to mínila. Protože šlo o přátelské úsměvy, i když na mě působily takhle:-)) A k Renatě: Když se my dvě smějeme? Je mi skvěle, báječně, fajn. ... Mám radost z úsměvů, z cizí radosti, ze slunce... (to je zase v jiné mé básni, kterou možná neznáš).
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.