Na počátku všeho bylo slovo.
Ne, ne, ne!
Na počátku všeho je kaolin, křemen a živec.

Směs těchto složek se rozmíchá s vodou a vzniklá kaše se vlévá do sádrových forem ve tvaru budoucího výrobku. Po několika minutách do sebe sádra formy vsaje vodu a na jejím vnitřním povrchu zbyde tuhá, tři až čtyři milimetry silná porcelánová krusta, která věrně kopíruje formu. Zbytek tekuté hmoty se vyleje a tím ve formě vznikne hotový tvar budoucího hrnku, konvičky či podšálku - zatím však bílý.

Po nějaké době volného sušení je forma rozebrána, odlitek začištěn v místech, kde se stýkají jednotlivé díly formy a následně mírně přepálen po krátkou dobu v plynové peci tak, aby již získal pevnost a dala se na něj nanést glazura.

Glazování se provádí jednoduše, tak jako vše ostatní v manufaktuře - ručně. Vzít, potopit, odkapat, položit, otřít dno. Manuálně jednoduchá, ale dlouhodobě fyzicky i psychicky náročná práce ale stejně nezabrání slečnám, aby se na procházející exkurzanty usmály.

Dalším krokem je finální vypálení, kdy porcelán získá svou finální tvrdost. Typická růžová barva porcelánu vystoupí na povrch až nyní. A protože keramice ještě něco chybí k dokonalosti, putuje do tzv. tiskárny, kde se na vnější části nanáší různá zlatá lemování či se na povrch nanáší barva, například zlaté linky. Nejvíce se ale využívá potisků, které dotvoří unikátní dekor výrobku. Jeden hrnek tak může vypadat stokrát jinak.
Potisky jsou vyrobeny z keramických barev, které svou trvanlivost získají jak jinak, opět mírným pálením v peci.

Posledním krokem je pochopitelně balení a expedice.

---