Kniha, o které mluvím, se nazývá “Sám ve víru zdymadel” a začíná scénou z Polska, kde Václav Židek propagoval otužilecké plavání zorganizováním veřejného přeplavání Visly dne 1. ledna 1972. Ústředním tématem knihy se však stal 33 km dlouhý maratón jednoho plavce, Václava Židka, ze Slap do Prahy, uskutečněný v červenci roku 1974. Zvláštností tohoto závodu se jeví nutnost proplavání dvěma přehradními komorami, při nichž se musí zabezpečit bezpečnost plavce. "Voda začala dunět, a moje tělo začalo jako smítko společně se všemi loděmi pomalu klesat." Zajištění takové možnosti v tehdejším Československu není snadnou záležitostí a vyžaduje vytrvalost. Právě touto vlastností však plavec Židek disponuje.

Z každého autorova slova vyzařuje láska ke sportu a k vodě, coby rozmarné plavcovy přítelkyně. Kromě toho pan Židek s vřelostí sobě vlastní obohacuje svůj příběh povídáním o ostatních otužilcích. Svými slovy převypravuje jejich zážitky a seznamuje nás s počátky otužování a zakladatelem tohoto sportu u nás Alfredem Nikodemem, stejně jako se svými soukmenovci, nestorem čsl. otužilců Oldřichem Liškou a Františkem Venclovským, ale také Jonem Eriksonem, trojnásobným plavcem (nonstop) přes kanál La Manche a spoustou dalších.

Kniha se tak stává jakousi prozaickou encyklopedií historie dálkoplavectví v Čechách. Nechybí v ní ani informace, ani příběh. Popisované pocity sportovce, jež vítězí především sám nad sebou, přináší chuť se jeho houževnatostí nakazit. "Několikrát jsem všem kolem zamával a prožíval chvíle štěstí i radosti". A to i přesto, že stejně jako v životě se objevují nečekané zádrhele, i kniha přináší sportovní zklamání, způsobené zdravotním omezením. Nakonec, autor toto zklamání pojímá značně optimisticky, když vyzdvihuje Halliburtonovými slovy tajemnou krásu našich snů: “...myšlenka na dobrodružství, která nemůžeme prožít, zůstává”.





Zdroj fotografií: autor knihy Václav Židek