Adina se narodila 28. 1. 1910 v Mladé Boleslavi jako čtvrté dítě do rodiny Jana Mandla. Pan Mandl byl podruhé ženat (jeho první žena zemřela na tuberkulózu) a velmi toužil mít dceru. Když se mu toto přání v podobě Adiny vyplnilo, začal si své nové dítko snad až přehnaně hýčkat. Vytvořil s ní spojenectví proti celému světu, když byli oni dva pohromadě, stávali se neporazitelnými.

Od čtyř let vedl otec Adinu ke hře na klavír a celá rodina v ní měla podporovat pocit výjimečnosti. Dokonce prý jí museli všichni členové rodiny vykat, zatímco ona jim tykala.

Později, když tatínek zemřel, matka zrušila veškeré její výsady a postavena do nelehké role samoživitelky a opatrovnice 4 dětí, zapřáhla malou Adinu plně do chodu domácnosti. Podle Janovy závěti se vila, kterou Mandlovi vlastnili, nesměla prodat, a tak matka některé pokoje ve snaze si trochu přivydělat, alespoň pronajímala studentům.

Dalším způsobem, jak zabezpečit rodinu, se pro paní Mandlovou stalo shánění strýčků, kteří rodinu podporovali různými naturáliemi - masem či moukou. Mandlovi také loupili v cizích sadech.

Posléze si matka našla milence, stavitele Vodičku, kterému pronajala celé dolní patro vily. Nikdy si ho však nevzala, neboť nechtěla ztratit penzi, jež jí zbyla po manželovi. Příchodem Vodičky do rodiny se finanční situace Mandlových značně zlepšila.

Adině se matčin nový způsob života krajně protivil, velmi brzy si našla milence a dokonce s ním i na čas utekla. Když se vrátila domů, čekal ji tam trest - matka ji poslala do penzionátu v Paříži. Toto období se však pro Adinu paradoxně stalo jedním z nejkrásnějších v životě. Adina si i tady našla milence, otěhotněla a pak tajně absolvovala potrat. Všechno se ale nakonec provalilo a tak ji z penzionátu předčasně vyloučili.

Z Paříže ale nezamířila rovnou domů, zastavila se ještě v Drážďanech u dalšího svého přítele. Když se vrátila domů, bylo jasné, že v malém městě dlouho nevydrží. Zakrátko odešla do Prahy, kde se posléze poprvé zhostila jedné malé roličky ve filmu Děvčátko, neříkej ne! Zde předvedla tak tristní výkon, že jí údajně režisér filmu předpověděl, že se nikdy skutečnou herečkou nestane. Adina mu, snad zásluhou otcovy výchovy, drze odpověděla, že než on natočí další film, bude z ní už hvězda. A měla pravdu.

Následovaly další dva nikterak výrazné filmy a po nich profesně i životně osudové setkání s režisérem Hugo Hassem. Ten ji obsadil do svého filmu Život je pes, ve kterém Adina zazářila a pomalu začala pronikat do povědomí českého národa.

Následovalo více jak třicet filmů, například Nezlobte dědečka, &Svadlenka, Mravnost nade vše, Děvčata, nedejte se!, Cech panen kutnohorských či dodnes velmi oblíbený Kristián. 

Adina si našla dalšího bohatého přítele, Freda Schneinera - Svítila, pověstného tím, že se přátelí s lidmi, co rozhodují v politice - a jelikož se v Evropě dostával do popředí nacismus, tento vztah Adině u lidí nijak neprospěl. Později se mluvilo o jejím vztahu s ministrem Frankem. Ona to však chápala s lehkostí sobě vlastní. Tropila si z toho žerty a ještě si zahrála ve filmu Přítelkyně pana ministra. Po rozchodu s Fredem se pokusila o sebevraždu.

Ve 31 letech se poprvé provdala. Vzala si malíře Zdeňka Tůmu. Manželství ale spíše než harmonií bylo naplněné hádkami a po roce bylo rozvedeno. Tůma po rozvodu spáchal sebevraždu. Mandlová se poté sblížila s komunistou &Smeralem, kterého se i s manželkou snažila uchránit od koncentračního tábora, toto se jí však nepodařilo. &Smeralovi do transportu museli.

Hrála ještě ve filmech tak známých jako Hotel modrá hvězda, Noční motýl nebo Těžký život dobrodruha. Role ve filmu Svěřuji ti svoji ženu (v německém originále Ich vertraue meine Frau an) Adině vynesla obvinění z přijmutí německého občanství. Adina byla zadržena a po několika měsících pro nedostatek důkazů z Pankrácké věznice propuštěna. Ve filmu Sobota pak ztvárnila svou poslední českou roli.

Odmítnutím spolupráce s tajnou službou si zajistila nemožnost dalšího fungování u filmu nebo v divadle. A tak se znovu vdala. Tentokrát za britského pilota, se kterým při první příležitosti uprchla do Anglie, kde, jak doufala, bude moci obnovit svou hereckou kariéru. Toto přání se jí však kvůli špatné angličtině nepodařilo vyplnit. S Knigtem se rozvedla a seznámila se s Geoffreyem, který herečce mohl nabídnout dostatečný komfort. Jejich manželství neprobíhalo šťastně, buď se hádali nebo se spolu naopak nudili. Trvalo to asi dva roky.

Nakonec ve chvíli, kdy se k Adině začalo opět navracet herecké štěstí, vážně onemocněla tuberkulózou a léčení ve &Svýcarsku ji už nadobro odtrhlo od světa stříbrného plátna.

Posledním manželem jí byl po celých 37 let módní návrhář Ben Pearson, homosexál, jenž  své manželce mnohé ochotně toleroval. To zřejmě Adině vyhovovalo.

Adina se po Benově smrti vrátila zpět do Čech, aby zde 16. června 1991 v Příbrami zemřela.

I když ztvárnila mnoho rolí, tu nejzajímavější jí nabídl sám život. Okusila jaké to je "stanout na vrcholu", i jak chutná se na něj jen smutně dívat. Prožila mnoho vztahů, z nichž až v tom posledním konečně nalezla klid a harmonii.