Stál před námi jako nahý a na rukou nám přinášel poselství, jehož vyprávění mu snad poskytlo částečnou úlevu. Nabízel nám tak silný příběh, že nebylo možno se pohnout. Odehrávalo se před námi něco zcela ojedinělého. Muselo pro něj být neskutečně těžké tolikrát vyprávět o svém životě. Přesto to dělal. Zřejmě se chtěl pokusit odčinit, co napáchal a zkusit změnit svět.

Když nám vyprávěl o tom, jak se dostal až k nápadu zkusit propašovat z Thajska heroin, o své lásce k dceři, letech, strávených ve vězení, výčitkách svědomí a o mnoha jiných detailech svého života, cítili jsme s neskutečnou naléhavostí onu pravdu, kvůli které přišel, totiž že život, svoboda a láska jsou těmi nejdůležitějšími hodnotami našeho bytí.

Stal se tak dobrým člověkem, jakého jsme měli šanci potkat, kvůli neobyčejnému osudu, který pro něj byl nachystán. Jak sám několikrát zopakoval, předtím, než ho v Thajsku zatkli, byl grázl. Jeden z těch lidí, co zvláštními technikami získávají peníze a stále jich nemají dost a tak riskují...a někdy také prohrávají.

Právě to se stalo Radkovi. Nápad s pašováním heroinu byl snahou lehkou cestou se vykoupit z dluhů. A právě ona volba snadné cesty se mu stala osudnou. Thajci na jeho zásilku přišli a podle svých zákonů ho také velice tvrdě potrestali. Čekal ho doslova očistec v jednom z thajských vězení, proslulých nelidskými podmnkami.

Původně byl odsouzen k  50 letům odnětí svobody, král mu později trest zkrátil na 25 let. V roce 2004 už byl Hanykovics v rámci programu vzájemné výměny vězňů v ČR. V březnu 2005 mu byl právě kvůli obtížím se zdravím jeho trest na rok přerušen. Věnoval se drogové osvětě ve školách. V rámci amnestie thajského krále ho v roce 2006 čekalo už "pouhých" 8 a půl roku za mřížemi.

V roce 2006 vydal knihu s názvem Pro drogy nemá smysl umírat, ve které popisuje svůj příběh. Ukázku si můžete přečíst například zde.

Zemřel v úterý 30.1.2007 po dlouhodobé nemoci. Trpěl rakovinou plic.

Pro mě zůstává Radek Hanykovics hrdinou, na kterého nikdy nezapomenu. Opravdovým dobrým člověkem, který, ač chyboval, svých činů později hluboce litoval a dělal vše pro to, aby už nikdo nešel v jeho šlépějích. Za to si zaslouží hlubokou úctu.

Věřím, že se nás jeho vyprávění dotklo tak mocně, že si část z jeho osobnosti poneseme v sobě už navždy. A tak je to správně...díky tomu neumřel tak docela.



Zdroj fotografie: protibet.cz a lidovky.zpravy.cz