Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  sobota 22.6.2024, svátek má Pavla 

Hledej

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Stíny a temné romance

18.02.2007   redakce   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Stíny a temné romance

Stínem zahalený autor, nořící se do tmy romance, poslal do naší redakce následující příspěvek:

Již celkem dávno jest tomu, co opona rudá zakývala se a padla. V době té prazvláštní náhlá volnost začala pomalu zatékat do všech míst, kam čtyřicet let bylo jí to znemožňováno. Tehdy - dnes hůře již popisuje se to - byl to takový krásný pocit. Člověk začal sám chodit ven a rovnou pohltila ho temnota noci. Neb řídil se heslem do čtrnácti let vychovávají rodiče děti, od čtrnácti let věku jest naopak tomu. Právě v té době počal jsem cítit moc temnoty a krásu noci.
Na mých nočních procházkách tehdy provázeti mne ráčil Landa Daniel s písní o smečce Vlkodlaků. Již tehdy jsem poprvé zaslechl Gotiku v podání bandu bratří &Stěpánů. Později slovutného již XIII. století. XIII. století chodilo temnotou kopců transylvánských a přinášelo zprávy ze světa vlků a starých gotických románů. Tehdy mé srdce zaplesalo - Ó toť cesta má - i počal duchy i lehkým metafyzičnem jsem zabývati se - k tomu o tom co děje se v oblíbené vlčí smečce slýchával jsem rád.
Ni ďáblovým služebníkem stát se - však jedním ze smečky té - či v její těsné blízkosti kráčet neviděn zraky jiných tehdy mé černé srdce zatoužilo. A kapela kráčela temnými horami za svitu měsíce, za vytí vlků rychlým tempem prolétávala na křídlech Nosferatu nad hlavami nic netušících vesničanů v dobách těch dávných. Hluk křídel plašil často ovce pastýřům. Jindy znovu seděl Petr nad knihami temnými a grimoáry dávnými, bájemi opředenými a o událostech v nich popisovaných pak za bujaré hostiny, kdy kosti létaly vzduchem, vypravoval za doprovodu loutny své. Tehdy vůkol bardové krásní procházeli občas a tak stalo se, že člověk tu zůstal na slavnosti kapely ZOO, tu se vlnil a snil o krásách tam za vodou se skupinou Asonance. By občas zas nové zprávy ze světa vlků při zvucích harfy ze Století třináctého s potěšením v srdci uvítal.
I seznamovati na cestách svých s lidmi v temnotě žijícími, však stejně jak já světlo jasné majícími, počal jsem. Tehdy však oblíbení mí hlasatelé temnot zastaviti a usaditi se v městě nedalékém - Metropolis zvaném - budiž jméno to prokleto na stotisíckráte - se zachtělo, já však s druhy svými smečky své ještě z hor sejíti nechtěl jsem. A kapela hráti počala pro skupiny lidí městských, kteří nezávazně jen, pouze pro pocit a mrazení snad v zádech jistě líbezné, scházeli z domovů svých by co kapela zažila zaslechnouti ráčili. To již se mi nelíbilo a značně rozmrzelý byl jsem, když na cestě své začal jsem ztrácet druhy své - by ten drogami strašlivými a ta, pomíjivým teplem lidského srdce z města toho, byli uchváceni. Zbyl jsem sám - i chodil jsem dál tedy v místa, která mé duši blízká byla. V chrámy, kde dříve se pilo a hodovalo, ve mlýny staré, kde již jen vrzání, ni klapot ozýval se mrazivými večery samoty mé. Zkoušel jsem tu a tam zprávy přinášeti do města, pro kdysi mé druhy a souputníky, bych přivábil je zpět ze světla v temnotu. Však zdáti se mi začalo, že to co je tehdy zbrojilo, v čem si užívali, je pojednou pro ně příliš děsivé. Stali se městští lidé z nich. V očích mých hrozivým způsobem zestárli, již nezvládali a město od nich to ani neočekávalo - doplňovat síly své a mládnout tak jak pokolení vlkodlaků před námi. Život šelem noci znelíbil se jim - tu kočkami domácími, kterým všeho dostává se a na gaučích honosných a měkkých, tak že pod těly jejich těžkými a přežranými mizí a vylehanými již dosti jsou. Tehdy i já scházeti počal častěji z hor - kapelu svou oblíbenou občas někde potkal a o dobách dávných ve skrytu nikým neviděn s nimi si zazpíval.
Však jen pro pocit oživující pocit temnoty v nitru - ni pro pocit, který oheň na další putování kdys ve mne zapaloval - ten již dávno vyhasl, když píši tyto řádky. Však to co mne zrodilo, opět mi pomohlo, v době kdy již nedoufal jsem, že vlka prabídného vzhledu vůbec někdo povšimnouti si ráčí, temnota rozevřela náruč svou a dítěti kdysi svému vlčici krásnou a mladou dáti ráčila. Bych vlčata - to další děti noci - vychoval já s ní. Já opelichaný a sešlý vlk, který kdys tak rád běhal po kopcích okolních a temnotou dolů zase údolími, by na skálu krásnou nakonec vylezl a vytí mé k měsíci tam nahoře rušilo jen vytí ostatních, kteří stopu mou se mnou sdíleli. Stydím se - řici to, co však musím. Jsem krysa městská a přitom tak rád bych byl znovu vlkem.

Původcem (autorem) jest Pan De Rass. Veškeré další informace o něm i jeho díle zůstávají však zahaleny tajemstvím...


Upraveny fotografie ze zdrojů www: armyshop.pb.cz,  susan.fell.sblog.cz



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0464 s