Gotický sloh netřeba dlouze představovat. Objevil se zhruba v polovině 12. století ve Francii v oblasti Île de France nedaleko Paříže a rozšířil se do velké části Evropy, odkud ho po třech staletích vytlačila renesance. V architektuře se vyznačuje proslulou klenbou s lomeným obloukem, u sakrálních staveb – kostelů, chrámů a katedrál – navíc systémem bočních opěrných pilířů. Svůj název si tento sloh vysloužil zpočátku jako ironii od italských humanistů, kteří termínem „gótský“ vyjadřovali své opovržení nad francouzským uměním, jež se jim jevilo jako barbarské.

Vrcholnými díly gotického slohu jsou právě chrámy Páně. &Slo o nový druh staveb, do té doby nevídaných. Od poněkud robustnějšího románského slohu se najednou přešlo k úzkým a velmi vysokým stavebním počinům, které měly manifestovat a ohromit monumentálností vnitřního prostoru, symbolizujícího velikost Boha a církve. Velikost katedrál i jejich vysoká okna umožňovaly právě typické lomené oblouky, kamenná žebra i boční podpěrné pilíře, jež nesly téměř všechnu tíhu stavby namísto klasických zdí, jak to platilo v románské architektuře.

Stavby vpravdě gigantických rozměrů (alespoň v té době, kdy nejvyšší stavby dosahovaly maximálně desítky metrů), jakými katedrály byly, stavěly kamenické a stavební dílny, tzv. hutě. &Slo o uzavřené ezoterické společnosti, jejichž umění zůstávala veřejnosti skryta. Pracovaly na objednávku, zaměstnávaly desítky řemeslníků a používaly vlastní symboliku, podle níž se jednotlivé hutě dají rozpoznat.

Portály gotických sakrálních staveb zaplňovaly nejen sochy světců, jejich bohatě členěné reliéfy jsou plné jakési až pohanské symboliky. Tak trochu záhadou se jeví motiv „zeleného muže“ (jde jen o pracovní název), jenž se tu a tam objevuje v téměř té samé podobě. V zásadě se jedná o dva typy. První je stařec, podobně jako řecký Dionýsos spojen s vínem, jež mu roste z úst, zpravidla třemi směry. Druhý je mladý a skrze listy se dívá. Vždy se ale spojuje s listy stromu. Často zeleného muže doprovází nějaké běsy: např. mladá žena, ale rozhodně ne světice. Je to snad keltský motiv? A pokud ano, jaký má význam? Co vlastně představuje?
Zeleného muže najdeme téměř po celé Evropě: ve Francii, Německu, ale i u nás. V Praze se například nachází na Staroměstském náměstí na svorníku klenby v podloubí domu před Týnským chrámem.

Podobně by se dal nazvat další záhadný tvor, nazveme jej „divý muž“. Vyskytuje se na obrazech či grafikách, na nichž vždy na pokraji lesa trhá malé dítě. Vysvětlení je i zde nejasné. Jde o symbol boha Saturna, jenž podle mytologie spolkl své děti z obavy, aby jej nezbavily vlády? Nebo je to pohanský motiv? Nebo ještě něco jiného? Kdo ví…


Zajímavosti:

- Nad portálem gotické katedrály bývá tzv. rozeta – kruhové okno členěné kružbou. Jde o solární symbol, jaký užívaly mnohé, ještě předkřesťanské civilizace.

- Stavba katedrály byla v období gotiky tak důležitým počinem, že při její výstavbě pomáhali dokonce i šlechtici a šlechtičny.

- Gotické katedrály, stejně jako i sochy, bývaly barevné. Stejně jako fasády dnešních domů i tehdejší chrámy oplývaly všelijakými barvami. Nejedná se o výsadu pouze středověku, barveny byly i kamenné chrámy v antickém Řecku i Římě.


Na obrázku: gotická katedrála v Chartres (Francie)

_{Zdroje obrázků: http://witcombe.sbc.edu/sacredplaces/images/chartres.jpg  ,
www.homolaicus.com/arte/chartres/index.htm}