V roce 1901 se ještě v tehdejším Rakousko-Uhersku narodil 18. února do židovské rodiny. Jeho o dva roky starší bratr Pavel se později stal známým hudebním skladatelem. Oba dokonce studovali brněnskou konzervatoř, ale Huga více lákalo herectví.
Nejprve účinkoval v Národním divadle v Brně, poté se přesunul do Městského divadla v Ostravě a ve třicátých letech ho zlákala činohra Národního divadla v Praze.
Jednou z jeho prvních filmových obsazení byla postava majitele obchodu s oděvy Richarda Načeradce ve filmu Muži v offsidu (1931). Právě touto rolí přesvědčil své okolí o svém komickém, někdy až satirickém humoru a tato nálepka mu zůstala. Často pak hrával muže, kteří byli věkově tehdy mladému Haasovi vzdálení, ale jeho bavilo vymýšlet masky starců, které ztvárňoval. 

Flámy a Mandlová
Pozadu ovšem nezůstávají postavy elegánů. Ty zosobnil ve filmech Život je pes (1933), Mazlíček (1934), &Svadlenka (1936) nebo Děvčata, nedejte se! (1937), kde se setkal se svojí partnerkou Adinou Mandlovou. Protože se jednalo o velmi výrazné individuality, tak podle toho také vypadal jejich vztah. Jak později Mandlová uvedla ve své knize Dneska už se tomu směju, Haas trávil mnoho času po barech ve společnosti jiných dam, bral kokain a domů se vrátil třeba po třech dnech flámu. Tvrdil jí, že je neurastenik a že se pohlavně vzruší, jen když bude střídat milenky. Jejich milostný život skončil v okamžiku, kdy jednoho večera jeli domů a Haas si odskočil pro noviny A-Zet. Když se po dvou dnech vrátil, Mandlová se jen suše optala: „Kde máš ten A-Zet?“. Pár spolu žil ještě nějaký čas, ve vztahu nechyběl ani humor. Jednou prý Haas řekl Mandlové: „To máš vztek, že se za mnou každý otáčí a tebe nikdo nezná.“ Ta mu jen odvětila, že nebude dlouho trvat a lidi se budou ptát, co je to za ošklivého Žida, co chodí s Mandlovou. K tomu však nedošlo, protože pár se rozešel. Haas se seznámil s dcerou baronky Bibikoff, oženil se s ní a měli spolu syna.

Odchod do Mekky filmu
Před začátkem války odešel i s manželkou do Francie, odkud se přes &Spanělsko dostali do Hollywoodu, kde Haas uspěl jako herec a režisér. Bibinka, jak všichni nazývali paní Haasovou, si odtud dopisovala s Mandlovou. Ta později prohlásila, že Haas emigroval se psem a syna nechal u švagrové. Tím se pouto mezi bývalými milenci a tehdejšími přáteli přetrhlo. Z Ameriky ji prý napsal jen jednou.
Haas ve státech vytvořil řadu zajímavých rolí, které v Čechách nejsou příliš známé. Z děl, na kterých se podílel, lze namátkou jmenovat ty, ve kterých se setkal se známými osobnostmi herecké scény. Ve filmu Days of Glory (1944) se objevil po boku tehdy debutujícího Gregory Pecka, v The Tender Trap (1955) hrál společně s Frankem Sinatrou a v The Fighting Kentuckian (1949) se potkal s Johnem Waynem.
Později se Haasova působnost ve filmu rozšířila i na pole režisérské. Dokonce se traduje, že když k němu přišla na konkurz Marilyn Monroe, tak ji Haas nepovažoval za atraktivní a roli obsadil jinou herečkou.

Zpátky v Evropě
Ke konci života žil Haas s rodinou ve Vídni, kde také zemřel. Stalo se tak první prosincový den v osudném roce 1968. Jeho ostatky byly převezeny zpátky do Čech a uloženy na židovském hřbitově v Brně.
Haas se stal jedním z Židů, kteří přežili běsnění druhé světové války. Jeho rodina takové štěstí neměla. Bratr Pavel, se kterým se Hugo sešel i pracovně a sice na filmu Kvočna (1937), zahynul spolu s jejich otcem v koncentračním táboře v Osvětimi.

Zdroje: Česko-Slovenská filmová databáze, www.csfd.cz

Mandlová Adina: Dneska už se tomu směju, Sixty-Eight Publishers Corp. (Toronto, 1977).

Foto: radio.cz




Foto: http://capek.misto.cz/;Haas ztvárnil postavu doktora Galéna v Čapkově Bílé nemoci.