Mohla byste přiblížit vaše začátky?
Ta Jana z Velké Ohrady byla původně založena jako trio, bylo to v červnu 1996 a tvořila jsem ji já coby zpěvačka a autorka Ta Jana, se mnou klavírista Vendelín Tůma a bubeník Roman Pluhař. Kontrabasista Přemysl Vágner se připojil až o čtyři měsíce později. Původním hnacím motivem pro založení kapely byla potřeba vytvořit hudební těleso, jehož zvuk nebude postaven na kytarách – ze své předchozí existence na folkové scéně a z rockových kapel všude okolo jsem byla kytar přesycena a zamilovala se do zvuku klavíru.
Hrajete stále v původním složení?
Během deseti let existence se sestava proměnila. Z počáteční čtveřice pokračuji jen já a kontrabasista, postupně přišli klavírista/fagotista David Bidlo a violista/houslista David Pleva. Od začátku roku 2007 tak vystupujeme v ryze akustické verzi, bez bicí soupravy.
Co pokládáte za váš největší dosavadní úspěch?
Po roce 2000, mezi vydáním naší první a druhé desky, se nám podařilo koncertovat v čtyřech okolních státech: Německu, Slovensku, Rakousku a Maďarsku. Bylo moc příjemné cítit se jako reprezentant. Při jedné podobné akci se u příležitosti prezentace České republiky v Maďarsku podávala Ta Jana z Velké Ohrady a knedlo-vepřo-zelo…
Vydali jste další CD, kolikáté je to v pořadí a čím se liší od těch předchozích? Jak jste s ním spokojeni?
Na jaře 2006 jsme pod hlavičkou Black Point music vydali třetí CD s názvem Pod prahem. Předtím jsme do kapely přibrali nového klavíristu a zjistili, že se nám do sestavy výborně hodí i jeho druhý nástroj, fagot, který se tak poprvé objevil na naší desce. Mimoto jsem se rozhodla propracovat některé písně do poslední noty, čímž se na nahrávku dostalo několik hudebně velmi avantgardních skladeb. A dospěla jsem k názoru, že introvertních textů již v naší tvorbě bylo dost - třetí cédéčko v porovnání s našimi předchozími alby obsahuje texty otevřenější a srozumitelnější.
Vaše texty jsou vyhraněně ženské, považujete se za feministku?
Ne. Ráda sice v písních popisuji vztahy mezi ženami a muži a v nich coby žena samozřejmě nemohu jinak než hájit své pozice. Ve skutečnosti ale ctím individualitu, dávám mužům i ženám svobodu a povinnost stát si za svým. Mám-li se tedy nějak vymezit, považuji se raději za egoistku – některé z mých písní jsou dokonce namířené vůči ženám. I v životě se mi stává, že se svých práv musím mnohem častěji domáhat u žen než u mužů. A navíc – myslíte, že by se mnou v kapele tři chlapi vydrželi?
Jaké jsou vaše plány do nejbližší budoucnosti? Ve spojitosti se zásadní změnou uvnitř kapely - s přechodem od rockového vyznění s bubny k akustičtější verzi s pianem, fagotem a dvěma smyčci - máme v plánu v nejbližší době co nejvíce koncertovat, abychom na naši novou tvář navykli co největší množství publika. Dostali jsme nabídku jet opět hrát za hranice, přicházejí i pozvání z velkých letních festivalů. Mezitím je potřeba se s novou sestavou průběžně sehrávat a také tvořit nové písně – po natočení desky nastává čas začít s přípravou materiálu na desku další…
Zdroj fotografie a rozhovoru:agentura Václav Jansta