Když k tomu přidáte alespoň mladické tíhnutí k církvi mormonů, jeho pozdější citelné ochladnutí ve víře, téměř posedlost tepat povrchnost kolem sebe, přiznáme mu rádi přinejmenším zajímavost.
Neil LaBute se vmísil mezi americké dramatiky, kteří programově pohoršují své úzkoprsé okolí, nasáklé falešnou moralitou a pseudorepublikánským sentimentem, s kterým přijímá nebo spíše odmítá nové informace o stavu současné civilizace. Vzpomeňme alespoň jména Tennessee Williams, Edward Albee, Woody Allen. Prvoplánovým cílem těchto autorů zůstal protest proti sociální nerovnosti a společenským konvencím. Pak šel každý svou cestou. A Neil LaBute se začal soustavně zabývat věčným soubojem mezi mužem a ženou v nejmenší lidské jednotce, tedy v páru. O maličkou dominanci přece jde, už Adam s Evou s tím měli co dělat. Autor se stejným námětem vydal knižně povídky a zdá se, že mu to leží v hlavě. Není sám.
Some girl(s) se hrála v londýnském Gielgud Theatre v květnu 2005 a hlavní roli tam sehrál David Schwimmer, známý z televizního seriálu „Přátelé“. V hlavní roli „sympatický uličník“. První předpoklad, chce se říct. Režisérka Lída Engelová, téměř specialistka na tyhle hry, říkám já, jako předpoklad druhý. Inscenaci v Plzni nazvali Návrat hříšníka. Přeložila ji Dana Hábová. V hlavní roli, kdo jiný v Plzni, Martin Stránský. Ve hře se ani nejmenuje. Je prostě On. Slova Lídy Engelové jsou nezastupitelná. „ … nevidíme ani tak kajícího se hříšníka jako zvědavého samečka, který se touží ujistit, že se navždy vepsal do paměti milenek svými zdatnými výkony a nakonec se správně rozhodl pro tu pravou. Věřím, že to Martin dokáže.“
Hlavní hrdina „nesleze“ z jeviště a ženských partů se postupně zhostí Kateřina Vinická v roli Sam, vynikající Andrea Černá hraje Tyler, zkušená Zorka Kostková jako Lindsay a Jana Kubátová hodně elegantně odvádí svou Bobbi.
Mimochodem, jedno herecké pravidlo říká, že na oblasti se člověk vyhraje. Pořád o tom přemýšlím.
Je to výhoda, či hrozí jakási ohranost? A provinční průvodní znaky tak mají pré? Není cesta najímání nových tváří východiskem? Kmenový soubor takového divadla je nutností, či pohodlností i zřizovatele? Já vím, otázka peněz, ale našich peněz, pozor!
Postupný nástup a odchod žen do hry a z ní fragmentují hru na čtyři jednotlivé dialogy, ovšem s jednotícím mementem na konci, pominu-li jednotící roli hlavního hrdiny.
Máme právo za sebou nechávat spálenou zem?
I o tom je tahle hra. Nejen, dle zvyku amerických tvůrců, často použité vulgarismy a komediálnost projektu, zde zaručeně otevřená náruč publiku. Je na kantorech, k čemu přivedou své studenty. Tohle by mohli vidět před skutečným nástupem do svých životů klidně vícekrát.
Neil LaBute: Some Girl(s) - Návraty hříšníka
Představení 27.února 2007 – DJKT – Komorní divadlo - Plzeň
Zdroj fotografie: www.plzenskavstupenka.cz