Kytice uvitá z radosti
14.03.2007
Jaromír Komorous
Divadlo
Voda, zde vysrážená do etylénové fólie, zakolíkované na prádelní šňůře. Počmárané sudy, odpad v lese. Na něj jsme, bohužel, zvyklí, lze jej v případě potřeby vybubnovat, alespoň jako. Scénické předvedení raků, které se dá těžko očekávat od letitých korýšů. Je to náročné. Fyzicky. Kolovrat simulovaný lidským houfem. To padne člověku do oka a ucha na první pohled a poslech.
I na druhý. A radost, která vtrhne na jeviště jako uragán a je zřetelná do poslední děkovačky.
Když se kolokvium tvůrců sejde v sestavě jako zde, byť z jedné třetiny tvůrčí kvas shlíží shůry, nemůže se dílo nepodařit.
Karel Jaromír, jak ho důvěrně někdy jmenuje druhý autorský velikán,
Jiří Suchý, první autor klasické literární předlohy Kytice a vedle něj, dle mého názoru, největší jevištní poeta 20. století v Čechách. Mohutně podporovaní muzikantem
Ferdinandem Havlíkem. Jeho charakteristická melodická linka je k poznání po několika taktech a je podepsán pod hudbou uvedené inscenace. V programu jsem četl, že některé melodie až zlidověly. S tímto názorem nemohu souhlasit. Ne každý šumař se dokáže zhostit takového notového materiálu, ne každý zpěvák dokáže přesnou dikci
Havlíkovy hudby udržet na uzdě, aniž by mu hudební frázování nepřerostlo přes hlavu. Melodie vešly pod kůži generaci druhé poloviny dvacátého století. To podepíši.
Můžeme polemizovat, kdo z autorů slova přinesl větší kus chleba na stůl. Byl to autor předlohy
K.J. Erben, či jeho upravitel J.Suchý? Je větší odvaha ryze českou literaturu s morálním apelem na jedince uvést v život v
roce 1853, či zpěvohru, také ryze českou na jeviště v
roce 1972? Z mého pohledu nastudování
Semaforu o prsa trhá tmu více. 10 let repríz, nejúspěšnější divadelní kus z legendárního jeviště, už velká jména podepsaná pod rolemi. A téměř manifest diváků, kteří dávají jasně najevo, co je jim v té době nejdražší.
Neodhadnu, co prosvětlí zpěvohru uvedenou
divadlem Pražské konzervatoře více, zda režijní vedení
Jiřího Datla Novotného, či choreografie, jak ji pojímá
Martin Pacek.
V každém případě soubor absolventského ročníku Pražské konzervatoře určitě. S hereckým entuziasmem odvedená práce, protože bez machy pozdějších profíků. Kde přece jen vyčnívá svým komediálním nadáním
Veronika Kubařová jako Dornička ve Zlatém kolovratu a
Jezinka v
Bludičce a její kolegyně
Kristýna Hlaváčková jako
Vypravěč ve Vodníkovi a
Bludička ve stejnojmené baladě zpěvem a ženským projevem vůbec.
Nestává se mi to často. Ale ten večer jsem potajmu utíral slzičky dojetí, které mě přepadnou, když třeba stoupá česká vlajka na stožár vítězů.
K.J.Erben, J.Suchý, F.Havlík: Kytice 2. inscenace absolventského ročníku HDO 2002-2008 5.března 2007 v Žižkovském divadle J.Cimrmana

Zdroj obrázků: Žižkovské divadlo JC