Centrum Prahy kavárnami přímo prorostlo. Nedaleko café Louvre, které se týkal 1.díl našeho seriálu (klikni), se v přilehlých uličkách skrývá celá škála podniků. Kupříkladu v Opatovické ulici naleznete poměrně nové, ale příjemně zařízené posezení v Jerichu. V rámci srkání dobré kávy si můžete prohlédnout i pravidelně obměňované výstavy. Podobně je na tom i, hned ve vedlejším vchodě sídlící, Velryba. Tato rozlohou větší provozovna již nevsází na typický kavárenský vzhled. Ceny jsou o kousíček výše, než v Jerichu, naproti tomu se zde vaří z bohatého výběru jídelníčku. Výstavní plochy zabírají vkusně upravené podzemí – lze tedy mluvit o kavárně/restauraci/galerii v jednom.
Hned v pokračování ulice, za rohem, můžeme s výčtem pokračovat: trochu zastrčeně zde dlí Café 14, dnes již nepříliš zprofanovaná kavárna, kde se za dob socializmu údajně scházeli chartisté a další lidé, spojeni zájmem o revoluci. Z puncu intelektuální kavárny v případě Café 14 zbyla spíše „fajn hospůdka“.
O kousek dále můžeme navštívit literární kavárnu Rybka, snoubící nákup knížek s hezkým posezením. Ze všech jmenovaných je Rybka nejmenší, avšak to jí rozhodně neubírá na oblíbenosti. Poslední mnou zmíněná kavárna Opatovické ulice se nazývá Tulip. Od doposavad jmenovaných ji odlišuje interiér - moderní a možná trochu chladný. Ceny zahraniční majitel posadil na vyšší úroveň. Ptáte se proč? Tulip je kavárnou zaměřenou především na cizince.

Zabočíme-li z Opatovické ulice vpravo, stojíme opět na Národní třídě. Nalézá se zde totiž jedna z nejznámějších Pražských kaváren – Slávie. Za sebou má  mnoho desetiletí a za tu dobu se v ní vystřídala řada populárních osobností. Na kávu sem občas zajde bývalý prezident Václav Havel, či bavič Jiří Krampol. O tom, že honosné prostředí Slávie skrývá i dostatek můz, svědčí fakt, že zde Seifert psával poezii, &Slitr skládal písně a Grossmann psal povídky. Kavárna nabízí krom široké palety jídla a pití i krásný výhled – na Vltavu, na Hrad… Úměrně výhodám jsou i vyšší ceny. Máte-li chuť na svíčkovou s knedlíkem a brusinkami, připravte si 145,-, pokud vám stačí jedna exkluzivní palačinka, pak „pouhých“ 110 korun. Nabídka kávy vypadá nekonečně, dle druhu zaplatíte od 40 do 80 korun.

Měla-li bych ke Slávii přiřadit další dvě libovolné pražské kavárny, asociují se mi okamžitě – jedna více buržoazní a druhá známější spíše svou rekonstrukcí. Jde o kavárnu Obecního domu na Náměstí Republiky a café Imperial v ulici Na Poříčí. Kavárna Obecní dům se nalézá přímo v této secesní stavbě a právem má přívlastek jednoho z nejkrásnějších podniků Prahy. Svou buržoazní atmosféru umocněje i hudebními doprovody – krom klavírních koncertů můžete vyslechnout i virtuózní tria. Jistě vás zajímá, jak se pohybují v luxusní kavárně s výbornou obsluhou ceny – inu, dle očekávání: plněná palačinka 155,-, káva cca 50,- a čaj o deset korun méně.
Oproti filigránskému Obecnímu domu je Imperial vyzdoben více monumentálně a ve stylu secese pozdní. Jeho bezkonkurenční výhodu lze spatřit v obyčejné míse starých koblih. Za cenu 2000 Kč jste totiž mohli rozpoutat v kavárně nelítostnou koblihovou bitku, nešetřit ani okolní hosty. Varování znělo jasně: Sledujte, zda z výlohy nezmizela mísa s koblihami…

_{Zdroj obrázků: nahoře: kavárna Imperial ( www.ceske-hospudky.cz ), dole: Obecní dům ( www.vysehrad2000.cz )}