„Už přišel,“ špitla mladá.
O kom je řeč? Přece o Felicii. O Fence.
„Já nikoho nehledám, babi,“ dopověděla teď tiše.
Babička pokývala hlavou: „Já vím, on si našel tebe.“
Teď byla Felicie hodinu zamčená v koupelně a nereagovala ani na to, že v telce byl Bob a Bobek. Dřív by lízala obrazovku.
„Večeři sušit nebudu,“ zkusila maminka udičku.
„Sundej to. Nebudu jíst. Stejně jsem přežraná.“
Když klapl zámek od koupelny, koukal vyjeveně i táta a to vysílali zrovna zprávy.
„Přeháníš, nemyslíš?“ pokoušela se matka. Pak si vzpomněla na svá ranďata a rezignovaně polkla. Ke všemu má ta holka hezčí nohy.
Kluci rostou postupně. Holky vyrostou z hodiny na hodinu.
„Taky jsi mohl něco říct,“ ucedila ke křeslu, když za holkou zaklaply dveře.
„K čemu? Smiř se, že máš nalítáno a basta.“
Felicie došla na místo srazu. Když viděla Jindrův oddaný psí pohled, cítila, že i jinak jde.
„Nezastavilo se mi srdce?“ dýchal skoro nahlas a přitiskl si její ruku na hruď. „Ne? A tobě? Ukaž,“ a už mu ruka jela neomylně k jejímu srdci.
&Sli do baru a kluk ji natlačil do kouta. S mandlí v ústech pak poslouchala lačně komplimenty a občas se trochu nahnula, aby ho políbila a on na ni dosáhl.
Za dvě hoďky vytáhl klíče od bytu z kapsy: „Půjdem?“ zacinkal.
A je to tady.
Obléhání Bastily. Ale i tehdy to mělo kupodivu řád.
Chvíli koukala. Jeho samozřejmost byla milá i iritující. „Nezlob se, ještě ne,“ odmítla a nohy si natáhla zlomyslně vedle stolu.
Oči mu plavaly po jejím těle, ale počítat nezapomněl.
„Pak ale musíme jinam. Na tohle nemám love,“ rozhlédl se. Zklamaně do sebe hodil obsah sklenice.
Další štace špelunka.
Cítila na sobě neomalené pohledy pivařů.
„Survival,“ řekla svýmu klukovi. „Přežít. Ale doma mě čekají až v jednu.“
„Vybrala sis,“ odpověděl jí.
Samčí materialismus a sarkastické ohodnocení situace.
Možná zklamání, ale oni to napraví příště. Vsaďte se. 

Povídka volně navazuje na "Přestávku ještě před půlnocí" (klikni) .

^{Zdroj fotografie: hospudka.net}