Zasvěcené ouvertury Martiny Bittnerové. Slušivou recitaci Jany Rubešové. Rozpačitou kytaru Zbyňka Zemana, jehož síla je však v tom, že k poezii Prokletých dokáže přiřadit svou melodickou linku a tím jim dát další rozměr. Ale přenese se z Francie do Čech a Jiřího Karáska ze Lvovic udělá s patosem odpovídajícím. Tak nevím. Je mu česká poetika bližší i výrazivem, či tu sehrál roli čas, v podobě usazovacího elementu, nutného k zažití nových čísel repertoáru?

Vedle tradičních francouzských jmen se rovnocenně postavil S. K. Neumann. Tleskám. Konečně někdo vymetl Neumanna z dříve se hodivší přihrádky. Ne, že bych mu prominul Rudé zpěvy, ale kompletní šíře pohledu na národního barda je potřebný.

Nemusím asi říkat, že s protagonistkou zmíněného pořadu, Martinou Bittnerovou, jsme na sebe nekřičeli.

Řekla bych, že po tom vnitřním boji už docela lehce. Navíc s přibývajícími roky jsem získala potřebný odstup, protože ještě někdy v pětadvaceti jsem život v podstatě dekadentně vnímala, a prožívala - stejné pocity zhnusení a zmaru, jaké se skrývají v básních. Dnes už umím vycítit, kdy se jedná o pózu a kdy o skutečnost. Dekadence, myslím, v určité fázi upoutá každého z nás, nazvala bych ji hlavně obdobím revoltujícího mládí. A rozhodně se přimlouvám, abychom právě dekadenci připomínali i  z mnoha dalších a nesdělitelných důvodů.

Jinak my tři protagonisté (já, Zbyněk Zeman a Jana Rubešová) jsme se na toto téma opravdu těšili, tudíž máme, co jsme chtěli (smích).

A upřímně, zdá se mi mnohem depresivnější připravovat pořad o Němcové či Máchovi než třeba o Baudelairovi.

Samozřejmě mám. Musela jsem ho tam vpašovat, protože se mi nelíbí většinový pohled na jeho dílo. Chtěla jsem jej proto představit z poněkud odlišné a méně známé stránky. Jedná se o S. K. Neumanna, jehož básně z raného období mi mluví z duše. Nikde jinde jsem zatím neobjevila větší a drzejší opus vzdoru než v Neumannově básni Vypučel jsem nad bahna. Pak mám ráda i jeho milostnou lyriku. Tudíž Neumanna považuji za srdeční záležitost.

Ještě zmíním, že Janu Rubešovou asi nejvíc zaujala tvorba Jiřího Karáska ze Lvovic a Zbyňka, velmi vtipného člověka i v soukromí, uchvátily erotické taškařice od Verlaina. Ono je vůbec příjemné, když se i do poezie vmísí trocha humoru. A jsem vždy potěšená, když se nám ho podaří lehce vkomponovat i do našich večerů.

Děkuji za rozhovor a za milý kulturní zážitek.

Čajovna Romantika, Praha-Kobylisy, 13.3.2007

Obrázek v úvodníku:archiv Rozhledny