Bedníček, tentokrát andělský
21.03.2007
Jaromír Komorous
Hudba
Nebudu říkat, že doma ta holka nestojí. Nebudu říkat, že na ni ani nevzdechnu. Nemám a nechci mít na ni prostě jen čas. Tak se věci mají. Pak ji ale občas pustím, chroupám u ní slané tyčinky a ona mě drbe pod bradou a já u své televize mám docela hezky prožitý čas. Když v sobotu udělovali hudební Anděly, mohl jsem je slyšet a slyšel jsem je rád.
Je to dlouho. Přijeli jsme do Jáchymova na nějaké lyžařské závody a večer jsme do sebe šli naprat tři večeře jako jindy. V music boxu sjížděli největší tehdejší šlágr, Želvu. Naházeli jsme tam nějaké grešle a v pohodě šli konzumovat. Hrací bedna se zasekla a Želva jela dokola celý večer, pingl to neuměl opravit a vytáhnout ze zásuvku nesměl, či co tenkrát kuňkal. Dost dloho jsem ji nenáviděl. A ejhle, ono to je čtyřicet let. Hrůza. Olympici udělali inovaci a na plac nastoupili v kloboucích, které jsem tušil u Al Caponeho nebo na druhé straně u Phila Marlowa. Nicméně, pane Jando, rozhodně slušivější než copánek. Drajv od kapely normální, tedy na úrovni.
Ale pak už se předávaly výroční ceny. Ať mi nikdo nepovídá, že tahle země je xenofobní. Objev roku 2006 Gipsy.cz. Kdo umí, tak umí. Pochopitelně, chmatáci v tramvaji budou řvát své připitomnělé kecy o ubližování a já jsem ten, co se jich chce zbavit. Ale jsem přesvědčen, že ti, co dnes přejímali svou cenu za objev roku, také. A pak to, na chvilinku, Hudební akademie sklopila na osvědčená jména. Za nejlepší DVD Michal Pavlíček. Album roku kapela Kryštof, respektive její frontman Richard Krajčo.
Mladá Eva Farná už přišla za jinou generaci Mě nedostala, i když možná za pět let … No, nevím, asi tahám ze skříně svůj starý invazák a ji prostě neumím poslouchat. Ale třetihorní ještěři byli ukonejšeni a zpěvák roku Matěj Rupert z Monkey business mohl už zase přijít a vyhrát před svými zavedenějšími soky a já si uvědomil, jakou objevnou práci tam hudebník a kapelník Roman Holý dělá. Kategorii folk a country uzmulo duo Žamboši. V pořádku. Ale po několikáté si říkám, čí úvaha zde vyhrává, že tyhle dva žánry umí dát do jednoho pytle. Ani noví držitelé ocenění tím očividně nejsou nadšeni a já se jim nedivím. Pak přijde host tohoto žánru, kapela Divokej Bill a všechny vyučí, jak na víceméně akustické nástroje lze vyloudit stadionový sound.
Wohnout má cenu za rockové album. Lucie Bílá s Guločarem vypálila svůj první hit Láska je láska takovým způsobem, že celkem nenásilně shodila těch patnáct let nebo kolik jich uplynulo od prémiérového uvedení. Krajčo si celkem pohodlně sáhl pro druhého Anděla toho večera za skladbu roku a já se tetelil u další nesoutěžní účasti a byl jsem rád, že Láďa Křížek přestal opruzovat se svými přeslazenými songy a konečně se do toho opřel. S Kreysony a německou kámoškou, tlustější o pár let, ale očividně spokojenější.
Aby Kryštof a Richard Krajčo opanoval večer úplně, došli si i pro kapelu roku. Poměr nominací k získaným cenám vyzněl jednoznačně, sál s tím vřele souhlasil a já si znovu dovolím pochybovat o účelu cesty Kabátu do soutěže Eurovize. Se svým, dvacet let starým pojetím rocku mohou přece oslňovat Teplice a okolí, ale co budou dělat v na severu Evropy? A pak přišla pro mě pecka večera. Anna K. a zpěvačka roku. Karel Svoboda a Jarek Nohavica očekávaně a oprávněně usínají mezi slavnými. Oči diváků a divaček se překryly clonou nostalgie. Tu jsem uklidil v podobě kulatých lenonek do šuplíku, když se hosté pořadu v čele s bubeníkem Clarkem pokusili o Lennonovu Imagine. Zůstalo u pokusu, pokud jste neviděli sami. Že byly už ve čtvrtek uděleny žánrové ceny jsme mohli shlédnout hned v následující Noci s Andělem. Bedníček celý večer andělský. Pro mě tedy ano.
Zdroj obrázku:cojeco.cz