Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  pátek 11.10.2024, svátek má Andrej 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Plačte! To je jen člověk

02.04.2007   Jindřiška Kodíčková   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Plačte! To je jen člověkPředpokládám, že vás, milí čtenáři, nikdy nenapadlo pochybovat o existenci plynových komor, o „lékařských“ pokusech na lidech, o nesnesitelných podmínkách v koncentračních táborech, o lidické tragedii.


Výpověď, plnou smutku, ale hlavně víry a statečnosti, přináší nejmladší lidická žena, jež přežila fašistické běsnění po atentátu na Heydricha. Tragédie ji zastihla jako šestnáctiletou dívku na sklonku školního roku, kdy si už plánovala radosti prázdnin. Černý stín z 10. června 1942 ji jako mávnutím zbavil dětství, rodiny, nadějí, touhy, prostě všeho, čemu mnohdy tak opovržlivě říkáme běžný život. Místo toulek &Sumavou ji čekala cesta nabitým dobytčákem do neznáma.

Paní Jaroslava Suchánková- Skleničková není spisovatelka, ale při četbě knihy jsem přes slzy neviděla na stránky. Psala srdcem, bylo vidět, že milosrdný čas umazal hrůzy a mezi řádky prosvítala podivná radost, odpuštění, nikoli však rezignace. Vzpomínky na jistě nejhorší období života nelíčí s patosem, s potřebou zveličovat, hrůzné okamžiky jakoby přechází a vyzdvihuje odvahu jiných dívek a žen, v ten okamžik trpících více než ona. Právě zde jsem cítila chvění, zde jsem nacházela velikost upřímné zpovědi. Ač možná nechtěla, kniha v sobě nese veliký emocionální náboj, jenž se těžko zprostředkovaně sděluje.

Autobiografie se vrací i do šťastného dětství v Lidicích a hlavně na kuchařských „štacích“ s tatínkem, provází nás realitou sklonku první republiky. Vypráví prostě, lehce, přesně tak, jak běžel život, bez senzací, s drobnými radostmi z kola, knížek uprostřed milující rodiny. Po návratu z koncentráku se konfrontuje se životem v Praze, jenž vidí očima nikoli ani ne dvacetileté dívky, ale unavené, vysílené, nemocné, iluzí zbavené ženy na konci života. Naštěstí skepsi brzy překonává a začíná nový život i pro Jaří. Že ani nálepka lidické ženy ji nepřinese nic zadarmo, ba právě naopak, je nejen obrazem následujícího politického období, ale i morálního profilu každého jednotlivce.

Pokud by tento skromný příspěvek ženy zkoušené životem alespoň částečně přispěl ke srovnání hodnot v člověku-jedinci i společnosti, považovala bych to za úžasné. Jsem však spíše skeptik, tak doufám, že napsání knížky pomohlo alespoň paní Jaroslavě. Dokázala pojmenovat to, co ji trápilo a pronásledovalo ve i snech dlouho po válce, možná ji umožnilo smířit se smrtí tatínka a hlavně se s ní vyrovnat, nepřenášet zklamání na svá vnoučata, mluvit o minulosti s klidem, bez zášti, bez myšlenek na pomstu. Očistit svoji mysl a definitivně se odpoutat. Vím, že tak jednoduché to asi není. Přeji autorce neskonalou sílu žít život s handicapem, o němž naše generace nemá ani ponětí. Děkuji!

Jaroslava Skleničková, Jako chlapce by mě zastřelili. Vydalo nakladatelství PROSTOR v roce 2006.

Nahoře: obálka knihy, zdroj: prostor-nakladatelstvi.cz
Dole: Pomník lidickým dětem




Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.105 s