Sudéta, název pocházející z keltských jazyků, bývá překládán jako Pohoří kanců. Vida, kelti, zase oni.
Hory za mnou, hory přede mnou, nebem ovce jdou. Hladím hadí skály, až se otevřou. Petr Linhart.

Vypůjčil jsem si textový fragment z titulní skladby alba a hned říkám, jak dobře, že taková muzika se snáší na lidi. Tam zejména, ale i jinde, mě jeho hudba vtáhne do lesů, raději nekončících, do tváří fouká vítr a na cestě se divím, když potkám člověka. Ohromné kytarové plochy, barevné, jak sklíčka sudetských sklářů, kde jednotlivé hudební party jsou v úctě před druhým, kdy vidím ten velmi řídce osídlený kraj, který tak nemusel vůbec vypadat, kdyby si někdo nevzpomněl ho vybydlet buldozerem.

Malé divadélko „Kaštan“, kde se album představilo, vystihuje pokoru všech muzikantů a tíhnutí ke klubové scéně, kde se dostane pozornosti každému slovu a notě. Kde se muzikant na place zašklebí a i posluchač v poslední řadě okamžitě ví, proč.

Ne, že bych neměl rád stadióny, ale tam je to o něčem jiném.
Kapela se určitě nějak jmenuje. Mám ale dojem, že ani hlavní protagonista, netuší, zda je to definitívní. Hlavně to není podstatné.

Co já považuji za důležitější, je pocit nutnosti, zmínit ostatní. Peter Binder hraje na barytonovou kytaru, jak čtu v bookletu alba. Před léty se prezentoval zvukem a tónem, který snad zdědil po Henrixovi a jeho podřízení se finálové tváři alba bylo pro mě překvapením největším. A pak tu vidíme zkušené borce. Marek &Stiffer další kytara a aranže, Aleš Charvát basa, zasóluje si, ale nemá už proč se předvádět a celková vize snímku je natolik dominující faktor, že se mu podřídí i trhači lístků. Jmenované jsme mohli vidět na jevišti všechny.

V duši kvete louka, pivo tiše stoupá, říká se jinde. Chuť po louce ve mně taky.

Tancuj, večerní vílo. Ráno už bude pozdě. Ráno ztichne i rozprostřený kraj.

Křest alba v divadle U kaštanu, 22.3.2007
Vydává Indies MG Records, 2007

Zdroj obrázku www.petrlinhart.cz